Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1470/2010

28

Cdo 1470/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Město Plzeň, se sídlem v Plzni, nám. Republiky 1, původně zastoupeného JUDr. Martinem Alešem, se sídlem v Plzni, Vlastina 23, 323 00, v současnosti zastoupeného JUDr. Tomášem Vacíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 23, proti žalované ProMed Trading, s. r. o., se sídlem v Plzni, Čechova 2214/61, zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, 305 65, o zaplacení částky 76.615,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2009, č. j. -85, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6.462,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Aleše, advokáta původně zastupujícího žalobce.

O d ů v o d n ě n í :( )

Žalobce se žalobou podanou dne 12. 5. 2009 domáhal po žalovaném zaplacení částky 76.615,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. č. 2412/12 a parc. č. 2412/27, vše v katastrálním území Plzeň 4 (dále jen „předmětných pozemků“), přičemž žalovaná od května 2006 část předmětných pozemků užívala k provozu prodeje motorových vozidel a obstarání prodeje motorových vozidel (autobazaru) bez předchozí dohody se žalobcem, a navíc žádost žalované o pronájem pozemku Rada Městského obvodu Plzeň 4 neschválila. Z uvedených důvodů požadoval náhradu odpovídající výši obvyklého nájemného.

Okresní soud v Plzni jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 7. 2009, č. j. -50 žalobě ve výroku I. co do částky 76.615,- Kč s příslušenstvím vyhověl a ve výroku II. o zaplacení úroku z prodlení z částky 6.965,- Kč žalobu zamítl. K odvolaní žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, č. j. -85 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, kterým soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v

, má-li napadené rozhodnutí ve věci samé

zásadní právní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li

„právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.“

Jako dovolací důvod dle dovolatelka uvedla, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pasivní věcné legitimace žalované. Namítla, že se na předmětných pozemcích nachází specializovaná stavba určená pro provozování autobazaru, která je podle obč. zák. samostatným předmětem právních vztahů a nelze na ni tudíž pohlížet jako na součást pozemku, jak dovodily oba soudy. Uzavřela, že bezdůvodné obohacení proto nevzniká jí, ale Miloši Houserovi, jednateli RETRUCK, s. r. o., který je vlastníkem a stavebníkem stavby (autobazaru) a kterému po příslušné období řádně platila nájemné. Dále namítla, že nebyl zjištěn charakter stavby a znalecký posudek, který by odpověděl na odbornou otázku ohledně stavby, nebyl soudy nižších stupňů proveden.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání (sepsaném původním zmocněncem JUDr. Martinem Alešem dne 31. 3. 2010) uvedl, že námitky dovolatelky jsou skutkové povahy. Uzavřel, že pokud by otázkou zásadního právního významu mělo být, zda autobazar je stavbou a samostatnou věcí v občanskoprávním smyslu, pak soudy obou stupňů postupovaly v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

Z obsahu spisu a provedeného dokazování plyne, že na pozemcích, které jsou předmětem sporu, bylo zhotoveno oplocení, provedeny terénní úpravy a byla zhotovena mobilní buňka. Zpevnění plochy bylo současně prokázáno rozhodnutím o kolaudaci a rozhodnutím o odstranění stavby (na č.l. 32).

Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , se uvádí, že

„za samostatnou je považována věc, která si i po připojení k jiné zachovává svou samostatnou funkci tak, že se nezmění povaha spojených věcí, tyto netvoří jediný celek a i nadále izolovaně existují“

a proto

"[n]elze-li oddělit součást věci od věci hlavní, nelze argumentací a simili oddělit povrch od vlastního pozemku.“

Obdobně i v rozsudku ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech, roč. 2000, č. 1, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „

[p]arkoviště představované pozemkem, jehož povrch byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů, není z hlediska občanskoprávního stavbou.“

Z předeslané rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že autobazar tvořený zpevněnou plochou (úpravou povrchu pozemku) a vybudovaným oplocením není stavbou, která by naplňovala znaky samostatné věcí v právním slova smyslu (§ 119 obč. zák.) a jedná se tudíž o součást pozemku ve smyslu § 120 obč. zák. (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. , podle něhož:

„stavba, která není věcí podle § 119 obč. zák., je součástí pozemku“

).

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť závěry v něm obsažené jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách

http://www.nsoud.cz

). Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. , dovolání bez jednání ( ) podle věty první ve spojení s jako nepřípustné odmítl, aniž by mohl zohlednit dovolací důvody dle ( věta za středníkem ).

Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 5.085,- Kč (, , , a věta první , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (, , 3 , v platném znění) a 20% DPH ( a odst. 5 a , v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá a žalobce ani nijak nedoložil, že by odvolání plné moci ze dne 1. 3. 2010 (oznámené soudu prvního stupně dne 19. 4. 2010) bylo původně zmocněnému advokátovi oznámeno před podáním jím sepsaného vyjádření k dovolání ze dne 31. 3. 2010, je nutné v souladu s a odst. 5 obč. zák. na tento úkon původního zmocněnce žalobce pohlížet jako na platný a účinný. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že současný zmocněnec žalobce žádný úkon v řízení před dovolacím soudem neučinil ( věta druhá , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu