Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3425/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného JUDr. Richardem Šenderou, advokátem se sídlem v Sokolově, K.H. Borovského 692/63, proti žalova­nému R. S., zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2010, č. j. -65, takto:

I. Návrh na přerušení řízení se

zamítá

.

II. Dovolání se

odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. R. Š., advokáta se sídlem v Sokolově, K.H. Borovského 692/63.

O d ů v o d n ě n í:( ):

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 11. 2009, č. j. -39, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. . V původním řízení byl žalovaný rozsudkem ze dne 14. 9. 1998, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2000, uznán povinným zaplatit žalobci částku 149.469,10 Kč s příslušenstvím. Soudy nižších stupňů s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2004 postupovaly v řízení podle znění před 31. 12. 2000. Odvolací soud se v napadeném usnesení ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byla žaloba na obnovu řízení podána opožděně dne 8. 6. 2009, ačkoli ji bylo možno podat nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí ve věci samé ( , ve znění do 31. 12. 2000).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jako dovolací důvod uvedl vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Namítal, že

a) odvolací soud řádně nevysvětlil, proč nebyl dodržen , o účetnictví, zejména pak jeho ,

b) odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když neodročil jednání dne 7. 4. 2010, ačkoli se z něj řádně omluvil, jakož i tím, že neobdržel zápis z uvedeného jednání,

c) odvolací soud se nevypořádal se vším, co účastníci tvrdili a co vyšlo v řízení najevo, a nevyslechl jím navržené svědky,

d) o zásadním porušení zákona o účetnictví získal podrobnou znalost ve lhůtě, která mu umožňuje podat návrh na obnovu řízení, přičemž „svoji záležitost chápe jako jeden logický a věcně propojený celek […], který má různé fáze, stupně řízení a není správné ji interpretovat čistě formalisticky“.

Žalobce zároveň navrhl, aby řízení bylo přerušeno do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení, které podal proti předsedkyni senátu odvolacího soudu JUDr. Z. K.

Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným usnesením a navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně neodůvodněného.

Odvolací soud správně podle bodu 15 a 16 hlavy I. části dvanácté postupoval v řízení podle ve znění před 31. 12. 2000. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 7. 2009, kdy nabyl účinnosti , postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení s ohledem na čl. II. bod 12 podle ve znění po 1. 7. 2009. Citovaný čl. II bod 12 totiž jako pozdější právní předpis vyloučil aplikaci bodu 17 hlavy I. části dvanácté , podle kterého mělo být i v dovolacím řízení postupováno podle platného před 31. 12. 2000 v případě, že předchozí řízení proběhlo podle dosavadních předpisů.

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí obdobně. Protože odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelem vznesené námitky však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemohou

.

Jestliže podle , ve znění před 31. 12. 2000, bylo návrh na obnovu řízení možno podat v objektivní lhůtě 3 let od právní moci rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, pak návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného dnem 28. 2. 2000, podaný až dne 8. 6. 2009, byl zjevně podán opožděně, a proto byl správně soudy nižších stupňů zamítnut. O případ, kdy by v neprospěch dovolatele bylo rozhodnuto v důsledku trestného činu soudce ( druhá věta ve spojení s ve znění před 31. 12. 2000) se pak s ohledem na tvrzení dovolatele zjevně nejedná. Skutečnost, že na základě pravomocného rozsudku vydaného v původním řízení bylo následně vedeno řízení o jeho výkon, nemá na běh lhůty k podání návrhu na obnovu řízení vliv.

Na předeslaném závěru by nemohla nic změnit ani případná účast žalovaného u odvolacího jednání (ad b/). Vzhledem k opožděnosti návrhu je rovněž bezpředmětné zabývat se ostatními námitkami žalovaného (ad a/ a c/), které se týkají hodnocení důkazů a právního posouzení věci, jež byla předmětem původního řízení.

K argumentaci dovolatele (ad d/) údajně formalistickým výkladem lhůt dovolací soud podotýká, že účelem stanovení lhůt, po jejichž uplynutí nelze pravomocné rozhodnutí napadnout mimořádnými opravnými prostředky, je respektování zájmu účastníků řízení na právní jistotě – stabilitě vztahů založených nebo osvědčených pravomocným rozhodnutím. Taková právní úprava je rovněž ústavně konformní – srov. k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. : „[…]

omezení práva objektivní lhůtou je legitimní a ústavně konformní součást právní regulace soukromoprávních vztahů

[…]“. Uplatnění objektivní lhůty stanovené zákonem pro podání návrhu na obnovu řízení proto nepřípustným formalistickým výkladem není.

Za shora popsané situace byl pro rozhodnutí o dovolání zcela bezvýznamný výsledek řízení ve věci trestního oznámení podaného dovolatelem na předsedkyni senátu odvolacího soudu. Dovolací soud proto návrh na přerušení řízení zamítl, neboť nebyl naplněn žádný z důvodů přerušení řízení podle

Protože žádná z dovolacích námitek nemůže založit závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle věta první a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1.750,- Kč (, , , věta první , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (, , 3 , v platném znění) a 20 % DPH ve výši 410,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu