Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3599/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TST REAL s.r.o. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 4/1586, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované N. Z., zastoupené JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého 4, o zaplacení 10.724.244,39 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, č.j. -348, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2006, č.j. , není přípustné podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Námitka, že úvěrové smlouvy jsou neplatné, neboť nebyly na straně dlužníka uzavřeny subjektem vybaveným právní subjektivitou, není důvodná. Při zvažování přípustnosti dovolání podle nelze skutkový základ sporu zpochybnit (srov. ). Pro posouzení předložené právní otázky je proto určující skutkový závěr odvolacího soudu, že úvěrové smlouvy uzavřela jako dlužnice žalovaná (podnikající fyzická osoba). Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), není proto pochyb, že žalovaná v době, kdy uzavřela jako dlužnice úvěrové smlouvy, tuto způsobilost měla.

Ani námitce neurčitosti, nesrozumitelnosti a neprůkaznosti, a tudíž neplatnosti a neúčinnosti „písemnosti označené jako uznání závazku“ nelze přiznat opodstatnění. ze dne 25. 2. 1998 obsahuje označení dlužníka, které nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se jedná o žalovanou, označení věřitele, právní důvod a výši závazků i výslovný projev vůle žalované, kterým závazky co do rozsahu a důvodu vzniku uznala. tak splňuje požadavek určitosti a srozumitelnosti ( , hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „hosp. zák.“, obč. zák., , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“), jakož i náležitosti uznání závazku ( hosp. zák., , obch. zák.).

Dovolatelka dále napadla právní závěr odvolacího soudu, že právo žalobkyně není promlčeno. Ani tato výhrada není důvodná, neboť odvolací soud otázku promlčení posoudil v souladu s hmotným právem. Žalovaná závazky vyplývající z obou smluv o úvěru uznala 25. 2. 1998. U závazku založeného smlouvou o úvěru registrační číslo AFOS 191-1603 tímto dnem začala běžet nová desetiletá promlčecí doba (§ 131b odst. 6 hosp. zák., § 763 obch. zák.), její konec připadá na 25. 2. 2008. U závazku založeného smlouvou o úvěru registrační číslo AFOS 192-2344 tímto dnem začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba (§ 407 odst. 1 obch. zák.) a ani do jejího konce (25. 2. 2002) neuplynulo deset let ode dne, kdy počala promlčecí doba běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.); byla-li splatnost tohoto úvěru dohodnuta ve čtvrtletních splátkách počínaje 30. 9. 1992, začala promlčecí doba poprvé běžet nejdříve 1. 10. 1992, deset let od tohoto dne uplynulo 1. 10. 2002. Je zřejmé, že ke dni zahájení řízení (12. 2. 2002) nebylo právo žalobkyně promlčeno.

Další námitka dovolatelky, že jí nebylo včas oznámeno postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, má povahu skutkovou a dovolatelka ji uplatnila v rozporu s ustanovením poprvé až v dovolání. Proto k ní dovolací soud nepřihlížel. Ostatně, uvedená námitka je bez významu, netvrdí-li dovolatelka současně, že do oznámení postoupení pohledávky postupitelem nebo prokázání postoupení postupníkem plnila postupiteli (srov. obč. zák.).

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení Takovými jsou zbývající námitky dovolatelky, jimiž vytýká, že soudy obou stupňů rozhodly o procesních nástupnictvích na straně žalobkyně ( ), aniž jí předtím doručily návrhy k vyjádření, a že soudy ve svých písemnostech označovaly nepřesně a neurčitě v pořadí druhou žalobkyni jednak jako GE Money Bank, a.s., jednak jako GE Capital Banka, a.s., v pořadí třetí žalobkyni TST REAL s.r.o. i jako TST REAL, s.r.o. a spol., a u žalované uváděly nesprávné bydliště, přestože byly o aktuálním informovány.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , bodu 5., , , a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 21. října 2010

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu