Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 397/2009

U S N E S E N Í

UNIQA pojišťovna, a. s.,

V. Š.

zastoupenému Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, o zaplacení částky 3,494.023,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2008, č. j. -317, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti té části výroku v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. března 2008, č. j. -284, ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,747.011,50 Kč, není přípustné podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení ), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132). Žalovaný v dovolání nepředložil žádnou právní otázku, natož pak takovou, která by mohla přivodit závěr o přípustnosti dovolání.

Žalovaný uvedl, že předkládá dovolacímu soudu otázku interpretace ustanovení ve spojení s , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve skutečnosti však takovou otázku nepoložil. Nenamítá, že odvolací soud uvedenou právní normu nesprávně vyložil, popřípadě ji na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Právní závěry odvolacího soudu kritizuje toliko prostřednictvím polemiky se skutkovým stavem, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil; napadá skutkový závěr, že závada brzd návěsu byla jednou z příčin škody, a vytýká odvolacímu soudu, že se při posuzování příčinné souvislosti mezi stavem brzd a dopravní nehodou spokojil se závěry odsuzujícího trestního rozsudku, které podle jeho mínění takový poznatek neumožňují. Podle obsahu (srov. ) tedy nezpochybňuje právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, nýbrž správnost zjištěného skutkového stavu věci, z něhož pro něho nepříznivé právní posouzení vychází. Přehlédl zřejmě, že otázka příčinné souvislosti je podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu především otázkou skutkovou, neboť její existence se v řízení zjišťuje, a právní posouzení příčinné souvislosti spočívá toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. usnesení uveřejněné pod č. 109 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2009, či usnesení ze dne 17. února 2009, sp. zn. , www.nsoud.cz). Otázka, zda technický stav brzd a škoda vzniklá při dopravní nehodě jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je tedy otázkou skutkovou a nikoliv právní.

Kritikou správnosti skutkových zjištění, nikoliv správnosti právního posouzení, je též námitka, že provedenými důkazy nebyl prokázán vznik škody právě v žalované výši.

Dovolací důvod stanovený v (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady dovolatele proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), přípustnost dovolání podle ustanovení tudíž založit nemůže. V řízení, v němž může být dovolání shledáno přípustným toliko podle tohoto ustanovení, je dovolací soud skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů vázán a při přezkumu správnosti právního posouzení z něho vychází.

K závěru o přípustnosti dovolání nemohla vést ani dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu procesní pochybení spočívající v tom, že se s odkazem na ustanovení odmítl věcně zabývat odvolací námitkou brojící proti skutkovému poznatku soudu prvního stupně o výši škody, kterou žalovaný založil na zpochybnění vypovídací hodnoty žalobkyní předložených listinných důkazů, vyjádřeném poprvé až v odvolacím řízení. Dovolatel totiž ani prostřednictvím takto uplatněného dovolacího důvodu, který je upraven v ustanovení , nevymezil žádnou právní otázku (mezi něž náleží též otázky výkladu práva procesního), na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno (srov. v té souvislosti ústavněprávní závěry Ústavního soudu vyjádřené v usnesení ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod č. 130, a v řadě dalších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , v usnesení ze dne 16. května 2007, sp. zn. , a v usnesení ze dne 17. února 2009, sp. zn. , vše in www.usoud.cz).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho rozhodnutím řízení nekončí; před soudem prvního stupně dosud probíhá řízení o příslušenství pravomocně přisouzené jistiny. O nákladech dovolacího řízení tedy rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (, a 151 odst. 1, část věty před středníkem, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu