Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 835/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně NTC STAVEBNÍ TECHNIKA spol. s r. o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, V Aleji 654, PSČ 549 01, identifikační číslo 63 22 11 52, zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, PSČ 547 01, proti žalovanému R. Š., zastoupenému Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 500, PSČ 530 02, o zaplacení částky 125.453,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2008, sp. zn. -96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. prosince 2007, č. j. -71, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 125.453,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), v části příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byly mezi účastníky uzavřeny dvě smlouvy označené jako Dohody o zapůjčení stavební mechanizace, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému do nájmu na dobu určitou tzv. vibrační desku (smlouva ze dne 24. května 2004) a dále přívěsný vozík (smlouva ze dne 24. srpna 2004). Smlouvu ze dne 24. května 2004 odvolací soud právně posoudil jako smlouvu o nájmu věci podle ustanovení a násl. (dále též jen „obč. zák.“) a smlouvu ze dne 24. srpna 2004 jako smlouvu o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). V obou případech dovodil odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni (v případě smlouvy ze dne 24. května 2004 vzhledem k zákonné úpravě odpovědnosti za škodu podle a obch. zák., v případě smlouvy ze dne 24. srpna 2004 s odkazem na dohodu účastníků o odpovědnosti za škodu ve smlouvě) v důsledku nevrácení předmětu nájmu žalovaným žalobkyni.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodů na ustanovení a b)

Dovolatel má za to, že přípustnost dovolání zakládá řešení otázek zásadního právního významu, které specifikoval jako posouzení 1. zda lze na právní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení o podnikatelském nájmu movitých věcí, 2. zda je přenesení odpovědnosti za škodu (ztrátou) smluvním ujednáním stran v rozporu s kogentními ustanoveními , 3. zda je soud vázán závěry orgánu veřejné moci uvedenými v jeho rozhodnutí, není-li prokázán opak, 4. zda je správný závěr odvolacího soudu, že nájemní smlouvu nelze prodloužit, pokud následně dojde ke ztrátě předmětu nájmu, 5. zda je správný závěr odvolacího soudu, že ztráta věci je prokázána tím, že věc není vrácena pronajímateli včas, 6. zda v projednávané věci není nutné zkoumat, jakým způsobem ke ztrátě věci došlo, 7. jaký je obsah pojmu „ztráta“, když ztráta věcí nebyla prokázána, 8. zda lze dovozovat prodlení žalovaného s vrácením vibrační desky k okamžiku její ztráty, ačkoli soud zjistil, že vůlí stran projevenou dne 24. srpna 2004 bylo vrácení desky i vozíku až 25. srpna 2004, kdy mělo dojít k jejich ztrátě a 9. podle jakého právního předpisu je nutno posuzovat náhradu škody, jde-li o právní vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Otázky aplikace právní úpravy o podnikatelském nájmu movitých věcí podle obč. zák. (dovolací námitka pod bodem 1), posouzení, zda je přenesení odpovědnosti za škodu (ztrátou) smluvním ujednáním stran v rozporu s kogentními ustanoveními (bod 2) a otázka, podle jakého právního předpisu je nutno posuzovat náhradu škody, jde-li o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (bod 9), nejsou otázkami zásadního právního významu, když závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu s hmotným právem ani judikaturou dovolacího soudu. Smlouvy uzavřené mezi účastníky jako podnikateli se týkaly jejich podnikatelské činnosti ( obch. zák.). Podle věta první obch. zák. (ve znění účinném v době uzavření smluv) smlouvy mezi podnikateli, které nejsou upraveny v hlavě II části třetí obchodního zákoníku a jsou jako smluvní typ v , se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v a obchodním zákoníkem. Ve všem, co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ, platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy obchodním zákoníkem, a to kogentní vždy a dispozitivní pokud smlouva nemá vlastní úpravu, která by měla přednost (shodně srov. Ivana Štenglová, Stanislav Plíva, Miloš Tomsa a kolektiv Obchodní zákoník, C. H. Beck, 12. vydání, Praha 2009, s. 839). Odpovědnost za škodu upravená v obchodním zákoníku se použije proto i na smlouvy uzavřené mezi účastníky jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Podle obch. zák. je pak úprava odpovědnosti za škodu ( až obch. zák) úpravou dispozitivní (s výjimkou , , a ). Odvolací soud nepochybil, použil-li na smlouvu ze dne 24. května 2004 úpravu závazku jí nejbližší ( obč. zák.), tedy úpravu smlouvy o nájmu věci ( a násl. obč. zák.) a na smlouvu ze dne 24. srpna 2004 úpravu smlouvy o nájmu dopravního prostředku ( a násl. obch. zák.), když obsah smlouvy zahrnoval podstatné náležitosti tohoto smluvního typu ( obch. zák.).

K otázce odpovědnosti nájemce za škodu v případě nevrácení předmětu nájmu pronajímateli se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku uveřejněném pod číslem 20/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že vrátit věc pronajímateli po skončení nájmu je základní povinností nájemce. Odpovědnost za škodu se odvozuje z porušení povinnosti pronajatou věc po uplynutí sjednané doby pronajímateli vrátit. To platí i za situace, že nemožnost vrátit předmět nájmu pronajímateli - a splnit tak svůj závazek - způsobila jeho odcizením třetí osoba (nezjištěný pachatel). Proto ani dovolatelem vznesená námitka, že vzhledem k odcizení předmětů nájmů nebyl žalovaný v prodlení s jejich vrácením (bod 8), nezakládá otázku zásadního právního významu, neboť závěry odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného za škodu v důsledku nevrácení předmětu nájmu žalobkyni jsou s citovaným rozhodnutím v souladu.

Posouzení vázanosti soudu závěry orgánu veřejné moci uvedenými v jeho rozhodnutí (bod 3 dovolacích námitek) nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, protože řešením těchto otázek se nezabýval a své rozhodnutí na nich nezaložil. Určující význam pro rozhodnutí odvolacího soudu neměla a nečiní je tak rovněž právně významným, ani otázka prodloužení nájemní smlouvy, dojde-li ke ztrátě předmětu nájmu (bod 4). Odvolací soud navíc závěr o neobnovení nájemní smlouvy ze dne 24. května 2004 opřel o výklad projevu vůle smluvních stran uzavřít smlouvu o nájmu přívěsného vozíku (24. srpna 2004) za účelem vrácení vibrační desky, to vše po uplynutí doby nájmu vibrační desky. Na otázce (toliko na ní) o neobnovení smlouvy o nájmu v případě ztráty předmětu nájmu tak odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pak pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se nesprávných či neúplných skutkových závěrů odvolacího soudu dovolatelem specifikované pod body 5, 6 a 7. Jde o dovolací námitky směřující do skutkových závěrů odvolacího soudu o ztrátě věci (bod 5) a o způsobu, jak ke ztrátě věci mělo dojít (bod 6). Skutkovým hodnocením - posuzováno podle obsahu dovolání - jsou i dovolatelem pod bodem 7 napadané závěry odvolacího soudu o ztrátě věcí, které byly předmětem uzavřených smluv mezi účastníky. Zpochybňuje-li dovolatel uvedené skutkové závěry soudů nižších stupňů, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání přípustného podle nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.157,50 Kč podle ustanovení bodu 4, , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.491,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. září 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu