Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3584/2008

29 Cdo 3584/2008

U S N E S E N Í

AB-CREDIT a. s.,

proti žalovaným

1)

Ing. V. S.

, jako správci konkursní podstaty úpadkyně SOFIN a. s. "v likvidaci", identifikační číslo osoby 47 67 33 38 a

2)

TPV, s. r. o.

,  se sídlem v Ostravě-Přívoze, Slovenská 1a/1085, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 63 32 14 16, zastoupené JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo nám. 8, PSČ 702 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v  Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v  Olomouci ze dne 6. listopadu 2007, č. j. -153, takto:

   I.         Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně a druhá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

                                               O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. září 2006, č. j. -133,   určil, že žalobkyně (Česká konsolidační agentura) má za úpadkyní SOFIN a. s. "v likvidaci" pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 208295081 ze dne 17. listopadu 1995  ve výši 43,980.741,79 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že řízení ve věci je sporem vyvolaným konkursem, proto se v něm uplatní zásada koncentrace řízení podle ustanovení (dále též jen „ “). Předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl pro odstranitelný nedostatek podmínky řízení odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K námitce, že důsledky koncentrace řízení nastaly do skončení prvního jednání ve věci, které se konalo 13. května 2003,                      a po zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně již nemělo být přihlíženo k důkazům provedeným po tomto prvním jednání, odvolací soud uvedl, že koncentrace řízení se mohla uplatnit pouze při jednání, při němž byly splněny podmínky řízení, resp. poté, co nedostatek podmínky řízení byl odstraněn. Tato situace nastala až při jednání konaném 19. září 2006, při němž byl vydán rozsudek napadený odvoláním. Řízení před soudem prvního stupně proto vadou spočívající v porušení zásady koncentrace řízení podle ustanovení netrpí.

Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že původní žalobkyně (Česká konsolidační agentura) neprokázala, že sporná pohledávka ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku (dne 19. června 2000 mezi INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKOU, a. s. a Československou obchodní bankou, a. s.) byla součástí podniku a že došlo k jejímu přechodu na nového nabyvatele jakožto součásti převáděného podniku, když shodně se soudem prvního stupně měl za to, že původní žalobkyně v řízení prokázala, že k prodeji podniku došlo a zákonným důsledkem byl tak i přechod sporné pohledávky. Zdůraznil, že druhá žalovaná naopak neprokázala, ač měla k této námitce povinnost tvrzení a povinnost důkazní, že pohledávka „zcela konkrétním způsobem“ přestala být součástí podniku prodávající.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc                      co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, podle něhož nebyla porušena zásada koncentrace řízení ve smyslu ustanovení , jestliže po zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně byly prováděny další důkazy. Dále namítá, že žalobkyně neprokázala, že sporná pohledávka ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku byla součástí podniku a že došlo k jejímu přechodu na kupující podnik.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Za dovolacího řízení - usnesením ze dne 3. ledna 2008, č. j. soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadního věřitele České konsolidační agentury vstoupil věřitel ASSET PARK s. r. o. Následně usnesením ze dne 19. února 2009, č. j. -691, připustil, aby do řízení na místo věřitele ASSET      PARK s. r. o. vstoupil věřitel AB-CREDIT a. s. Nejvyšší soud k této změně na straně žalobkyně přihlédl při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že k účinkům zákonné koncentrace se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že i v režimu zákonné koncentrace řízení podle ustanovení není soud zbaven povinnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo ( ). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo.

V projednávané věci vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo (a je nerozhodné, že při tomto prvním jednání nastal nedostatek podmínky řízení, který byl následně odstraněn), potřeba provedení důkazu smlouvou o prodeji podniku, protože dovolatelka od počátku řízení zpochybňovala, že sporná pohledávka přešla smlouvou o prodeji podniku na předchůdkyni žalobkyně. Byly-li soudem prvního stupně provedeny i jiné důkazy k prokázání přechodu pohledávky, nebylo provedení těchto důkazů potřebné, protože na těchto důkazech soudy nižších stupňů závěr o přechodu pohledávky na kupující podnik nezaložily. Současně uzavřely, že bylo na druhé žalované, aby případně prokázala, že sporná pohledávka už v době prodeje podniku nebyla jeho součástí. Byť je tedy závěr odvolacího soudu ohledně koncentrace řízení podle ustanovení nesprávný, v projednávané věci k porušení zásady koncentrace řízení nedošlo, když potřeba provést důkaz smlouvou o prodeji podniku vyšla v řízení najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo, a na ostatních provedených důkazech soudy nižších stupňů závěr o přechodu pohledávky na kupující podnik, nezaložily.

Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, podle něhož pohledávka přešla smlouvou o prodeji podniku na předchůdkyni žalobkyně jakožto kupující podnik, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanovením § 477 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku) ani judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. obdobně rozsudek uveřejněný pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ a ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

           Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2010

                                                                                  JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

                                                                                                         předsedkyně senátu