Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
13436387B61B459EC1257A4E006A4400.html
HTML · 17.55 KB
No categories available
28 Cdo 3115/2010
U S N E S E N Í
a) doc. RNDr. H. K., CSc.,
b) J. Z.,
a
c) I. Z.,
zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalovanému
Družstvu Cementářů
, IČ 00028258, se sídlem v Praze 8, Novákových 24, zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 258/2000 , o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632, kterým bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhlášenému u ústního jednání dne 23. 10. 2002, kterým bylo rozhodnuto o spojení věci takto:
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632,
se odmítá.
II. V části, ve které dovolání směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhlášenému u ústního jednání dne 23. 10. 2002, kterým bylo rozhodnuto o spojení věci,
se
dovolací řízení
zastavuje
.
O d ů v o d n ě n í :A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se vůči žalovanému domáhají vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně jednak usnesením vyhlášeným u ústního jednání dne 23. 10. 2002 spojil ke společnému řízení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 141/98 a sp. zn. 30 C 258/2000 , a dále usnesením ze dne 2. 2. 2010, č.j. 30 C 258/2000 -581, rozhodl, že v řízení bude namísto zemřelého původního žalobce Jiřího Záruby pokračováno s jeho dědici: Z. D., M. N., a s H. Z.
K odvolání žalobkyně a) Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632, usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s dědici zemřelého žalobce b), potvrdil a zamítl návrh žalobkyně, aby věc byla přikázána k rozhodnutí jinému soudci. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně v souladu s § 107 o. s. ř. o. s. ř. určil okruh dědiců jako právních nástupců po zemřelém žalobci b). Dále uvedl, že při ústním jednání dne 23. 10. 2002 došlo ke spojení věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 141/98 a 30 C 258/2000 za účasti všech účastníků řízení. Za této situace soud prvního stupně nebyl s ohledem na § 168 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. povinen uvedené usnesení písemně vyhotovit a doručit účastníkům řízení a proto odvolací soud neshledal podmínky pro přikázání věci jinému soudci dle § 221 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Žalobkyně a) podala dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví po zemřelém žalobci b), jakož i proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 10. 2002, kterým došlo ke spojení věci. Konkrétně uvedla, že pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví není právní důvod, neboť je jedinou legitimní žalobkyní v projednávané věci. Namítla, že žalobce b) a žalobce c) do řízení vstoupili na základě usnesení soudu prvního stupně vyhlášeného při ústním jednání dne 23. 10. 2002, kterým byly spojeny věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 C 141/98 a sp. zn. 30 C 258/2000 . Dovolatelka je přesvědčena, že pokud soud spojil obě uvedené věci ke společnému řízení, měl by mít vyřešenu alespoň základní otázku, zda jsou žaloby podány po právu, neboť u žaloby podané žalobci b) a c) se jedná o uplatnění prekludovaného nároku. Dovolatelka konečně uvedla, že ve věci nejprve pochybil soudce, který se spojením věci účastníky neseznámil, nepřipojil spisy a nevyslechl žalobce b) a c) jako účastníky řízení, a dále kancelář, která měla protokol o ústním jednání ze dne 23. 10. 2002 vložit do elektronického rejstříku, avšak nikde toto nevyznačila. Z uvedených důvodů dovolacímu soudu navrhla, aby napadená rozhodnutí zrušil.
K dovolání žalobkyně a) podali své vyjádření žalobce c) a právní nástupci žalobce b) s tím, že podané dovolání není důvodné. Uvedli, že dovolací námitky jsou vyloučeny z přezkumu dovolacího soudu, když dovolatelka může dovolání uplatnit toliko dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a nikoliv též dle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nadto konstatovali, že žalobkyně a) napadá v podstatě správnost usnesení o spojení věci, což je však mimo rámec dovolacího řízení. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu potvrdil.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem dle § 240 o. s. ř. o. s. ř. (plná moc na č.l. 676) a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632, je dovolání přípustné podle ustanovení
§ 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ,
neboť odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobce b) jako účastníka řízení.
Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
„[j]estliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. [...] O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.“
Dle § 107 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
„[z]tratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.“
Soudy nižších stupňů postupovaly zcela v souladu s výše citovaným ustanovením § 107 o. s. ř. o. s. ř. , jehož aplikace nastupuje při změnách v osobách účastníků řízení. Předně je třeba připomenout, že v rámci tohoto dovolacího řízení se neřeší otázka, zda je nárok žalobců b) a c) důvodný. Dovolatelka evidentně směšuje procesní rozhodnutí soudu, kterým je stanoven jen okruh účastníků řízení, a meritorní rozhodnutí, kterým budou stanovena práva a povinnosti účastníků řízení. Oprávněnost nároku uplatněného žalobci b) a c), resp. právních nástupců žalobce b), tudíž bude řešena až při vydání rozhodnutí ve věci samé a proto ani námitky dovolatelky směřující k posouzení důvodnosti žaloby žalobců b) a c) nemohou v tomto řízení obstát. Jinými slovy skutečnost, že dovolatelka není jediným subjektem na straně žalující, nutně nevylučuje, aby jako jediná ze žalobců se svým nárokem uspěla.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2010, č. j. 25 Co 83/2010 -632, je s ohledem na obsah dovolacích námitek zjevně bezdůvodné ve smyslu § 243b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žádnou z námitek dovolatelka nenamítá zákonnost procesního postupu při vydání usnesení o procesním nástupnictví. Proto dovolací soud dovolání v této části odmítl.
Pokud se dále týká dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhlášenému u ústního jednání dne 23. 10. 2002, kterým bylo rozhodnuto o spojení věci, resp. námitky dovolatelky, že se soudce a kancelář při vydání tohoto usnesení dopustili pochybení, dovolací soud konstatuje, že proti usnesení o spojení věci ve smyslu § 112 o. s. ř. o. s. ř. je možnost podání dovolání vyloučena přímo ustanovením § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť dovolání může obecně směřovat pouze proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, kterým však napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 10. 2002 není. Dovolací soud proto uzavřel, že k projednání dovolání není v této části funkčně příslušný.
Dovolací soud proto řízení o dovolání v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhlášenému u ústního jednání dne 23. 10. 2002, kterým bylo rozhodnuto o spojení věci, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo, neboť řízení se tímto usnesením nekončí (§ 243b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. , § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , § 151 odst. 1 , věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 8. září 2010 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu