Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5094/2008

 

U S N E S E N Í

Velký Semerink, s. r. o.,

DV Liberec, spol. s r. o.,

 se sídlem Liberec 1, Pavlovická 366/7, IČ 63147025, zastoupenému Mgr. Petrem Šmídkem, advokátem, se sídlem Liberec 1, Jestřábí 974, PSČ 461 01, o zaplacení 252.234,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008,                                       č. j. -100, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

 zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Štěpána Maška.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne                25. září 2007, č. j. -73, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 252.234,- Kč spolu se 7,71% úrokem z prodlení ročně od 22. 5. 2005 do zaplacení, a to oproti vydání 7ks dveří z profilovaného systému EURO IV-68 s příslušenstvím, a to konkrétně prosklené stěny se vstupními jednokřídlovými dveřmi rozměrů 2310 x 2540 mm spolu s kováním, klikou a křídlovou okapnicí, vstupních dveří jednokřídlových rozměrů 970 x 2090 mm spolu s kováním a klikou, vstupních dveří dvoukřídlových rozměrů 1930 x 2180 mm spolu s kováním a klikou, vstupních dveří jednokřídlových rozměrů 970 x 2090 mm spolu s kováním a klikou, vstupních dveří jednokřídlových rozměrů 970 x 2090 mm spolu s kováním a klikou vstupních dveří  jednokřídlových rozměrů 840 x 2080 mm (výrok I.), a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Současně žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení v částce 49.030,- Kč (výrok III.)

Soud prvního stupně po provedeném dokazování včetně znaleckého posudku Ing. Jindřicha Sojky dovodil, že v důsledku odstoupení žalobce od uzavřené smlouvy o dílo pro vady díla zanikla práva a povinnosti účastníků smlouvy o dílo č. 9/2004 v souladu s ustanovením obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) a žalobci vznikl v souladu s   obch. zák. a (dále též „obč. zák.“) nárok na vrácení alikvotní části zaplacené ceny díla v rozsahu dotčeném odstoupením. Poněvadž jde o synallagmatický vztah vznikla naopak žalobci povinnost vydat žalovanému část plnění, odpovídající rozsahu té části smlouvy o dílo, jež zanikla odstoupením.

Pokud jde o úrok z prodlení ze žalované částky, žalobce požadoval zákonný úrok, avšak nesprávně dle ve znění , ačkoliv dle obch. zák. byl oprávněn požadovat zákonné úroky podle obch. zák..

K odvolání žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v rozsahu, v němž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku 226.961,- Kč spolu se 7,71% úrokem z prodlení ročně od 22. 5. 2005 do zaplacení, a to oproti vydání 6ks dveří z protifilového systému EURO IV-68 s příslušenstvím, a to konkrétně v tomto výroku specifikovaným (výrok I.) s tím, že ve zbývající části výroku I. se napadený rozsudek mění tak, že žaloba se zamítá ohledně zaplacení 25.273,- Kč s příslušenstvím proti vydání vstupních dveří jednokřídlových rozměrů 840 x 2080 mm (výrok II.). Dále odvolací soud změnil (doplnil) napadený rozsudek o výroky IV. a V., týkající se náhrady nákladů České republice (výrok III.), ve výroku IV. konstatoval, že ve výroku II. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen a konečně ve výroku V. uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení v obou stupních částku 72.010,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně úplně a přesně a sdílel i právní posouzení věci soudem prvního stupně, až  na dílčí změnu ve výroku II.

Odvolací soud měl za to, že v řízení bylo spolehlivě prokázáno vadné plnění žalovaného jako zhotovitele, který za dotčené vady (bobtnání dveří vlhkem) odpovídá v plném rozsahu, jak plyne i ze znaleckého posudku. V oprávněném rozsahu, vymezeném ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu, byl proto napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen ( ) Oproti tomu ve výroku II. svého rozsudku odvolací soud žalobu zamítl ohledně zaplacení 25.273,- Kč s příslušenstvím proti vydání („sedmých“) vstupních dveří jednokřídlových rozměrů 840 x 2080 mm, které podle jeho názoru nebyly součástí uzavřené smlouvy a nebyly ani předmětem znaleckého šetření a posouzení. Odvolací soud proto uzavřel, že ohledně této části předmětu řízení existence vad a odpovědnost žalovaného prokázány nebyly. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména pro rozpor s hmotným právem a z dovolání lze dovodit, že rozsudek odvolacího soudu byl napaden v celém rozsahu. Dovolatel odkazuje na své odvolání a poukazuje na to, že v době zaměřování byl objekt otevřený, bez okenních výplní, takže nebylo možno změřit jeho vlhkost, nebyly dokončeny stavební práce na podlahách a objekt byl bez vodorovných izolací. Soulad veškerých prováděných stavebních prací je věcí stavebníka, nikoli subdodavatele – truhlářské firmy. O typu výrobku rozhoduje projektant, nikoli subdodavatel a je věcí stavebníka a projektanta rozhodnout o vhodnosti dodávaných výrobků. Podle znaleckého posudku došlo k veškerému znehodnocení vlivem vnitřní vlhkosti, způsobené absencí vodorovných izolací.

Dovolatel zdůrazňuje, že shodné výrobky dodává do obdobných objektů a nikdy neměl problém s jejich kvalitou, neboť nikde se nevyskytovala vysoká vnitřní vlhkost, zřejmě způsobená dlouhou dobou výstavby, více než sedm let.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání je má za nepřípustné, není v něm ani specifikován zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolatel rozebírá toliko některé skutkové otázky, které jsou navíc nepřípustnými novotami ve smyslu Žalovaný použil jiný materiál, než dohodnutý ve smlouvě (smrk místo borovice).

Žalobce navrhuje odmítnutí dovolání a přisouzení nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podle bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění , účinného do 30. 6. 2009. Tak je tomu i v daném případě.

Nejvyšší soud poté konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (, , ) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( )

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé – jak tomu bylo i v posuzovaném případě u výroku I. rozsudku (zaplacení 226.961,- Kč oproti vrácení 6 ks dveří s přísl. – přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu cit. ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (až již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak pouze důvod podle , kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, jsou relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud v tomto případě neshledává.

Dovolatel žádnou právní otázku, která by měla ve věci zásadní význam, nevymezuje, pouze vytýká, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, což konkretizuje především tím, že o vhodnosti výrobku rozhoduje projektant nebo stavebník nikoliv zhotovitel.

Námitky dovolatele mají dále především stavebně-technickou povahu, týkají se především závěrů znaleckého posudku,  z něhož  soudy vycházely a tyto námitky se tak týkají skutkových závěrů.

Podle ust. § 551 odst. 1 a 3 obch. zák. je zhotovitel mj. povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnost pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit po vynaložení odborné péče. Zhotovitel, který nesplnil uvedenou povinnost odpovídá za vady díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny danými mu objednatelem.

Poté podle ust. § 561 zhotovitel mj. neodpovídá za vady díla způsobené dodržením nevhodných pokynů.

V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, a to s ohledem na učiněná skutková zjištění (např. neexistující upozornění žalovaného na později namítané údajné nedostatky projektového řešení, nevhodnost či neúplnost projektového řešení musel žalovaný zjistit, charakter objektu musel být žalovanému zřejmý, žalovaný se mj. zavázal k odborným konzultacím při zpracování technické dokumentace a k provedení odborné montáže a dále viz i znalecký posudek), že žalovaný (zhotovitel) porušil povinnosti vyplývající pro něho z ust. § 561 obch. zák. (popř. i ust. § 551 odst. 1 a 3 obch. zák.), a proto za vady díla spočívající v bobtnání dveří vlhkem odpovídá.

Dovolací soud se s uvedenými závěry odvolacího soudu ztotožňuje a neshledává, že by předmětné právní posouzení věci bylo v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že neshledal, že by odvolací soud, pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit žalobci 226.961,- Kč s přísl. oproti vrácení 6 ks dveří s přísl. (koréním klikou), danou věc posoudil v rozporu s hmotným právem dovolání – aniž nařizoval jednání ( věta první ) – směřovalo-li tedy proti potvrzujícímu výroku I. napadeného rozsudku dovolání odmítl ( věta první, ), neboť neshledal jeho přípustnost podle ust.

Poněvadž dovolatel podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jako celku, musel Nejvyšší soud konstatovat, že proti výroku II. napadeného rozsudku, (v němž odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 25.273,- Kč oproti vrácení vstupních dveří jednokovalých), není dovolání subjektivně přípustné, když  tímto výrokem bylo žalovanému vyhověno, resp. rozhodnuto v jeho prospěch ( věta první v návaznosti na ), takže dovolatel nebyl v tomto rozsahu k podání dovolání oprávněn. Proto i v tomto rozsahu bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné.

Stejně tak bylo odmítnuto dovolání proti výrokům o nákladech řízení, a to pro nepřípustnost (, , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta právní,   a Dovolání bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady právního zastoupení. Tyto náklady sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem podle , bod 5., , , a vyhl. č. , ve znění vyhl. č. v částce 10.000,- Kč, dále z paušálu hotových výloh za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , v částce 300,- Kč, s připočtením 20% daně z přidané hodnoty podle ve výši 2.060,- Kč, takže celková částky činí 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 23. září 2010

                           JUDr. Ing. Jan   Hušek

                           předseda senátu