Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 759/2010

U S N E S E N Í

Statutární město Brno

A. K.

, zastoupené JUDr. Zdeňkem Ryšánkem, notářem v Brně, Rooseveltova 11, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č. j. -86, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky JUDr. Vladimíry Odehnalové.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č.j. -75, kterým bylo ve výroku I. určeno, že žalobce je vlastníkem ideální 1 pozemků specifikovaných v předmětném rozhodnutí, jež jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně na LV č. 3675 pro obec Brno, k. ú. B.. Žalované byla odvolacím soudem rovněž uložena povinnost nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 12.257,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce JUDr. Vladimíry Odehnalové.

Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnictví ke shora uvedeným pozemkům s odůvodněním, že na základě smluv o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973, 1. 1. 1978 a 21. 8. 1980, uzavřených mezi paní J. J. (matkou žalované) jakožto převodkyní a Československým státem – ONV II, zastoupeným Investprojektem jako nabyvatelem, došlo k převodu výše zmíněných nemovitostí., a to i přesto, že následně nebyl proveden příslušný zápis do tehdejší evidence nemovitostí, když tento zápis měl pouze deklaratorní a nikoli konstitutivní účinky. Předmětné nemovitosti dále ve shodě se zákonnou úpravou přešly na žalobce, který se tak stal právním nástupcem bývalého Obvodního národního výboru, a to ve smyslu ust. dříve platného , o obcích, a dále dle ust. , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, neboť mu k rozhodnému datu 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření k výše uvedeným pozemkům. Obě nižší instance mu tedy jeho nárok důvodně přiznaly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Tvrdila mimo jiné nadále to, že shora specifikované smlouvy o převodu nemovitostí jsou neurčité z důvodu nedostatečného vymezení předmětu převodu a rovněž nevěrohodné s ohledem na evidentní odlišnost podpisů převodkyně uvedených na příslušných listinách.

Právní otázku zásadního významu však v dovolání dostatečně nevymezila. Dovolatelka žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu – a současně i rozsudek soudu prvního stupně - a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolací soud dovolání pro nedůvodnost zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená notářem, podala dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalovaná dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle , tj. tvrzené nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Pro shledání přípustnosti dovolání ve smyslu výše citovaných ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uvedené podmínky však rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s dovoláním žalované nesplňuje.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z tohoto výkladu je zřejmé, že závěr o přípustnosti dovolání učinit nelze.

Předpokládá se, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení, a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. V tomto směru je nutno dodat, že závěry obou nižších instancí jsou správné, když bylo při určování vlastnického práva k předmětným nemovitostem vycházeno z příslušné zákonné úpravy dané zejména ust. , v němž se uvádí, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce. S ohledem na skutečnost, že došlo k naplnění shora uvedených zákonných podmínek, jsou závěry soudů obou stupňů o vlastnickém právu žalobce k předmětným pozemkům správné a i z tohoto důvodu tak nebylo možné přisvědčit námitkám dovolatelky, která v řízení navíc neunesla důkazní břemeno, neboť svá tvrzení nebyla schopná prokázat. Poukazuje-li dovolatelka na neurčitost předmětných smluv, je třeba uvést, že k závěru o neurčitosti právního úkonu lze dospět pouze tehdy, kdy pochybnosti o jeho určitosti nelze odstranit ani jeho výkladem (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Dále je v této souvislosti třeba podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: . Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k ).

Pokud žalovaná v dovolání navíc polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že předloženéy dokládají převod pozemků na nabyvatele (tehdy ONV II), pak lze v tomto směru odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž bylo stanoveno, že tato argumentace je kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Není-li dovolací soud v tomto směru oprávněn vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebylo možné dovodit přípustnost dovolání dle ustanovení Nejvyšší soud proto podle věty první a dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Žalobce má podle a vůči žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Za tento úkon náleží podle vyhl. č. výchozí sazba odměny v částce 20.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (, , cit. vyhlášky), tj. 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( vyhl. č. ) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady přiznané žalobci činí 6.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. září 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu