Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4116/2009

ROZSUDEK

M. N.

A. N. – M.

, zastoupené JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, o úpravu užívání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. -144, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. -144, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 11. března 2009, č. j. -121,

se ruší

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud rozhodl o úpravě „spoluužívání“ nemovitostí (domu s pozemky k němu náležejícími) v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků. Uvedl, že v přízemí domu bydlet nemůže, neboť jej užívá jeho matka z titulu věcného břemene doživotního užívání, a první patro domu, ve kterém se nachází byt 5+1, užívá žalovaná, jeho bývalá manželka, která po rozvodu jejich manželství tento byt uzamkla a odmítla mu vydat klíče.

Okresní soud v Kladně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. -121, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „žalobce a žalovaná jsou oprávněni užívat společné věci – nemovitosti zapsané na LV č. 105 pro okres K., obec a katastrální území S., u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště K., a to dům čp. 83 na parcele č. 302, parcelu č. 302 a parcelu č. 303, a to tak, že žalobce je oprávněn užívat výlučně přízemí domu sestávající z chodby, kuchyně, spíže, WC, koupelny, ložnice a obývacího pokoje a dále je oprávněn užívat jednu místnost v prvním patře domu, a to první místnost od schodiště vlevo, žalovaná je oprávněna užívat výlučně v prvním patře domu chodbu, koupelnu, jeden dětský pokoj, WC, spíž, ložnici, kuchyň s jídelnou a obývací pokoj“. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „všechny ostatní části nemovitosti včetně příslušenství, zejména sklepní prostory, půdu, terasu, garáž a zahradu jsou účastníci oprávněni užívat společně s tím, že jsou povinni navzájem si umožnit přístup ke vstupu do prostor, které jsou podle výroku I. oprávněni užívat výlučně, a jsou povinni umožnit si přístup do prostor, které jsou oprávněni užívat společně“. Výrokem pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že shora specifikované nemovitosti nabyl žalobce do vlastnictví na základě darovací smlouvy uzavřené 26. 9. 2001 s J. H.. Dárci, který posléze zemřel, a svojí matce, J. H., současně zřídil věcné břemeno doživotního bezplatného užívání celého domu s bytovým a domovním příslušenstvím, vedlejšími stavbami a pozemkovými parcelami. Darovací smlouvou poté žalobce 21. 3. 2005 převedl ideální polovinu nemovitostí do vlastnictví své manželky, tj. žalované; jejich manželství bylo později rozvedeno. J. H. užívala celé přízemí domu, některé sklepní prostory a část pozemků. Po rozvodu manželství žalovaná zamezila žalobci přístup do prvního patra domu; užíval jen garáž a se svojí současnou přítelkyní bydlel v pronajatém bytě. Soud vyšel z („obč. zák.“) a ze skutečnosti, že podíly účastníků na nemovitostech jsou stejné. Proto rozhodl o užívání nemovitostí tak, aby oba účastníci měli k bydlení přibližně stejnou podlahovou plochu. Zohlednil, že žalovaná bydlela v prvním patře, avšak nemohl akceptovat návrh, aby žalovanému určil k obývaní jen prostory v přízemí, neboť by tak byl poškozen; proto rozhodl, že žalobce může užívat i jednu místnost v prvním patře.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 4. června 2009, č. j. -144, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalobce je oprávněn výlučně užívat jednu místnost v prvním patře domu č. p. 83, a to první místnost od schodiště vlevo, dále garáž a „vejminěk“. Žalovaná je oprávněna výlučně užívat v prvním patře domu další dětský pokoj, ložnici, obývací pokoj, jídelnu, terasu a dále půdu. Společně jsou účastníci oprávněni užívat v prvním patře domu chodbu, koupelnu, WC, kuchyň, spíž a dále sklepní prostory a zahradu parc. č. 303 v katastrálním území S.“. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal v úvahu, že žalovaná v odvolacím řízení souhlasila s tím, aby žalobce výhradně užíval garáž a „vejminěk“ (prádelnu), nesouhlasila s tím, aby užíval jednu místnost v prvním patře; potvrdila, že původně s žalobcem bydleli v přízemí domu s jeho matkou, v roce 2000 dostavěli první patro, kam se s žalobcem nastěhovali. Konstatoval, že věcné břemeno zřízené k 26. 9. 2001 ve prospěch žalobcovy matky se tedy vztahovalo toliko na přízemí domu; vyšel proto z odlišného názoru než soud prvního stupně. Uvedl, že při rozhodování o určení rozsahu užívání místností v domě účastníky nelze uvažovat o místnostech nacházejících se v přízemí domu. Bylo proto možné upravit pouze užívání místnosti v prvním patře domu. Přihlédl k tomu, že v péči žalované jsou dvě nezletilé děti, a upravil proto užívání místností v prvním patře domu tak, aby žalobce měl k dispozici jednu místnost, nezletilé děti svěřené matce rovněž po jedné místnosti a aby i žalovaná mohla užívat pro sebe jednu místnost. Protože obývací pokoj, který má užívat výlučně žalovaná, je propojen s jídelnou, terasou a půdou, ponechal ve výlučném užívání tyto místnosti žalované; umožnil společné užívání příslušenství bytu. Uzavřel, že velikost bytu v prvním patře i osobní poměry účastníků dovolují, aby jej užívali oba.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a odůvodňuje je tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož dovozuje, že rovnodílní spoluvlastníci domu jsou oprávněni užívat jediný byt ve společném domě ve stejném rozsahu, dovoluje-li to velikost tohoto bytu a jejich osobní poměry. Toto stanovisko odvolací soud nerespektoval, neboť velikost bytu v prvním patře domu neumožňuje jeho užívání oběma účastníky. Dovolatelka poukazuje na výrazně vyhrocené osobní poměry účastníků, jež činí spoluužívání bytu zcela nemožným. Zmiňuje opakovaná fyzická a slovní napadání žalobcem, která se stala předmětem častých vyšetřování orgány činnými v trestním popř. přestupkovém řízení, poukazuje na obsah lékařské zprávy ohledně zranění krční páteře způsobené jí žalobcem, na urážky, vyhrožování, útoky pod vlivem alkoholu, neplacení výživného na děti, problémy s úhradou cen energií, negativní vliv na děti projevující se v jejich zdravotních problémech a ve škole. Připomíná, že žalobce založil s přítelkyní rodinu a vyslovuje obavy, že hodlá prostory v prvním patře užívat s novou rodinou, takže tento byt bude užívat celkem 8 osob. Tyto skutečnosti odvolací soud dostatečně neuvážil, stejně jako propojenost místností tohoto bytu tak, že žalobce by měl volný přístup do všech prostor. Dostatečně neupravil ani zajištění přístupu účastníků k půdě, sklepu a k zahradě. Jde tedy o nesprávnou aplikaci obč. zák. a tudíž o nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně pochybil pokud pominul návrh žalované na výslech svědků k soužití účastníků, k financování nástavby domu a odmítnutí těchto návrhů neodůvodnil. Tento nedostatek neodstranil ani odvolací soud, ač v odvolání na něj upozornila, a svůj postup ani nezdůvodnil; porušil tak Dovolatelka dále uvádí, jak by měl soud poměry při užívání nemovitostí upravit. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v a b) a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud (§ 139 odst. 2 obč. zák.).

Ustanovení obč. zák. vyjadřuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu (viz R 31/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud tak není vázán návrhy účastníků.

V rozsudku ze dne 25. října 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“) pod č. C 824, dovolací soud uvedl: „Spoluvlastníci, jejichž podíly jsou stejné, jsou oprávněni společně užívat jediný byt ve společném domě, umožňuje-li to velikost bytu a jejich osobní poměry, přestože dosud užíval byt jen jeden ze spoluvlastníků“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že specifický charakter práva spoluvlastníka užívat společný dům či byt k trvalému bydlení je dán nejen velikostí domu či bytu, ale také osobními poměry spoluvlastníků, tj. zejména jejich poměry rodinnými a zdravotními. Rovnodílní spoluvlastníci věci - domu jsou oprávněni užívat jediný byt ve společném domě ve stejném rozsahu, dovoluje-li to velikost tohoto bytu a jejich osobní poměry.

V rozsudku ze dne 18. září 2007, sp. zn. , Soubor č. C 5241, Nejvyšší soud konstatoval, že ú

pravu užívání jediného bytu v domě, který je předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků, může soud provést i tak, že jeden nebo více účastníků budou z užívání zcela vyloučeni. Spoluvlastníkům vyloučeným z užívání vznikne právo na peněžní náhradu

.

Při zvažování toho, zda jediný byt v domě může na základě rozhodnutí soudu užívat více spoluvlastníků, je třeba vycházet z velikosti tohoto bytu a z osobních poměrů účastníků, zejména též z jejich vzájemných vztahů.

Z uvedeného je zřejmé, že při úpravě užívání bytu v podílovém spoluvlastnictví (§ 139 odst. 2 obč. zák.) se soud musí zabývat i vzájemnými vztahy účastníků; je-li prokázáno, že dochází k verbálnímu i fyzickému napadání, různým schválnostem a závažným neshodám, které mají dopad i na nezletilé děti účastníků v bytě bydlící, pak nelze rozhodnout o společném užívání tohoto bytu spoluvlastníky.

V projednávané věci dovolatelka již ve vyjádření k žalobě (č. l. 30 a násl.) tvrdila fyzické i verbální útoky žalobce a toto tvrzení v průběhu řízení opakovala a nabízela k němu důkazy. Soud prvního stupně konstatoval, že tyto důkazy provedl „pouze pro dokreslení situace“, a že tvrzení, že vztahy mezi účastníky jsou napjaté, nikdo nepopíral; jinak se vztahy mezi účastníky nezabýval. Odvolací soud, aniž se zabýval konfliktními vztahy mezi účastníky, na které žalovaná v průběhu odvolacího řízení poukazovala, uvedl, že oba účastníci jsou oprávněni užívat jediný byt ve společném domě, „neboť to umožňuje velikost bytu i jejich osobní poměry“. Z toho je zjevné, že tvrzené fyzické a verbální útoky žalobce, a ostatně ani soudem prvního stupně zjištěné „napjaté vztahy mezi účastníky“, odvolací soud nepovažoval za významné pro rozhodnutí o úpravě užívání bytu; pominul tak tvrzenou právně významnou skutečnost, a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu

Podle soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a proč neprovedl i další důkazy. Jak v řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím navrhovala žalovaná, aby jako svědci byli slyšeni její rodiče, mj. též o vztazích mezi účastníky. Soudy však tento důkaz neprovedly a ani v odůvodnění rozhodnutí neuvedly, z jakého důvodu. Porušily tak a zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Jestliže soud rozhoduje o úpravě užívání nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků tak, že stanoví výlučné oprávnění účastníka užívat část nemovitostí, pak musí též z užívání vyloučenému spoluvlastníku uložit povinnost výlučné užívání druhým trpět; tato část výroku bude významná při případném výkonu rozhodnutí. Je-li to odůvodněno okolnostmi případu, musí soud ve výroku též stanovit účastníkům práva a povinnosti zajišťující přístup k částem, které jsou oprávněni užívat. Vzhledem k tomu, že odvolací soud takto nepostupoval, je i z tohoto důvodu řízení zatíženo vadou uvedenou v

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu