Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3672/2008

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY      

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně BUREZ s. r. o., se sídlem v Klášterci nad Ohří, Karlovarská 60, PSČ 431 51, identifikační číslo 25 42 11 31, zastoupené JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem,             se sídlem v Praze 5, Holečkova 31, PSČ 150 95, proti žalovaným 1) M. P. a 2) JUDr. Josefu Bližňákovi, advokátu, se sídlem v Ostravě – Přívozu, 28. října 82, PSČ 702 00, jako správci konkursní podstaty úpadce „Českomoravské družstevní spořitelny – spořitelního a úvěrního družstva“, identifikační číslo 25 35 62 16, zastoupenému Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou, se sídlem ve Slezské Ostravě, Občanská 18, PSČ 710 00, o námitkách            proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě                       pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2007, č. j. -143, takto:

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne   30. listopadu 2005, č. j. -98, ve výroku, jímž Krajský soud v Ostravě zrušil vůči  druhému  žalovanému  směnečný platební rozkaz ze dne 2. září 2003,                              č. j. -19, kterým původně uložil oběma žalovaným, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobkyni částku 5,481.054,- Kč, směnečnou odměnu ve výši 18.270,10 Kč a náklady řízení, (první výrok), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit druhému žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a odmítl odvolání prvního žalovaného (třetí výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „“) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný správce konkursní podstaty neodpovídá jako indosant                 za zaplacení směnky, neboť k její indosaci došlo v rámci zpeněžování majetku konkursní podstaty. V takovém případě je záruční účinek rubopisu vyloučen; správce konkursní podstaty nemůže přebírat garanci za kvalitu toho, co nuceně z konkursní podstaty prodává, navíc        při indosaci nejedná ani jako majitel směnky, ani jako jeho zástupce.

Přisvědčil též závěru soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě je zpětný postih proti správci konkursní podstaty vyloučen také se zřetelem k mimosměnečné dohodě, uzavřené mezi správcem konkursní podstaty a žalobkyní při převodu směnky. Na obsah této dohody lze přitom usuzovat „z konsensu dosaženého dražbou kauzální pohledávky“             (ze smlouvy o úvěru ze dne 2. března 1998, č. 119/98), k jejímuž zajištění sporná směnka sloužila. Dodal, že vydražitel nepochybně věděl, že se jedná o obtížně vymahatelnou pohledávku, nuceně převáděnou v rámci zpeněžování majetku konkursní podstaty úpadce jeho správcem, následné uplatnění postižních práv ze směnky proti správci konkursní podstaty lze proto považovat „za spekulativní“.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „“), a co do důvodů na ustanovení a b) , jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka především nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu o tom,             že při indosaci provedené správcem konkursní podstaty je vyloučen záruční účinek rubopisu podle ustanovení čl. I. . Žádná zákonná úprava podle dovolatelky aplikaci uvedeného ustanovení ani pro tyto případy nevylučuje, naopak – neměl-li by mít rubopis učiněný správcem konkursní podstaty garanční účinek – docházelo by k neodůvodněnému zvýhodnění úpadce (resp. jeho konkursní podstaty) oproti ostatním osobám tutéž směnku indosujícím, když proti úpadci (jeho správci konkursní podstaty) by nebylo možné vznést nároky, které jinak každému věřiteli ze směnky proti jeho předchůdcům ze zákona vyplývají.

Odvolacímu soudu lze podle dovolatelky sice přisvědčit v závěru, podle kterého správce konkursní podstaty při indosaci nejedná jako majitel směnky či jeho zástupce, ovšem již přehlíží, že „je-li s určitým úkonem správce spojen určitý právní následek“, nastává          „s majetkovými důsledky pro konkursní podstatu (potažmo pro úpadce) a nikoli pro správce samotného“.  

Dále odvolacímu soudu vytýká, že v odůvodnění svého rozhodnutí zaměňuje pohledávku směnečnou a pohledávku kauzální. Správce konkursní podstaty nepřebral garanci za dobytnost kauzální pohledávky a dovolatelka práva z ní ani neuplatňuje. Okolnosti,           za nichž tuto pohledávku nabyla, jsou proto pro posouzení dané věci bez významu.

Vadou ve smyslu je řízení podle dovolatelky postiženo jednak proto, že skutková východiska, na nichž soudy nižších stupňů staví svůj závěr              o existenci a obsahu mimosměnečné dohody vylučující zpětný postih proti indosantovi, „nejsou podepřena dokazováním“, jednak z toho důvodu, že soudy rozhodly o zrušení směnečného platebního rozkazu na základě skutečností, které nebyly obsahem podaných námitek.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil       a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , neshledal Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedených důvodů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení    a podle kterých soudy nižších stupňů tím, že rozhodly o zrušení směnečného platebního rozkazu na základě skutečností, které nebyly obsahem podaných námitek, zatížily řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posouzení, zda obsah námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu umožňoval soudům nižších stupňů přezkoumat správnost směnečného platebního rozkazu i z hlediska (ne)existence mimosměnečné dohody žalobkyně a druhého žalovaného, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc, přičemž závěry přijaté v tomto směru soudy obou stupňů Nejvyšší soud neshledává ani rozpornými s ustanoveními a a 4

   Ze stejných důvodů nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným ani výhrada, podle níž skutková zjištění, na nichž soudy nižších stupňů staví své závěry, „nejsou podepřena dokazováním“, jejímž prostřednictvím dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (podle kterého lze namítat,                 že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení , nemá, jak Nejvyšší soud vyložil již výše, k dispozici.

Navíc v této souvislosti dovolatelka přehlíží, že odvolací soud skutkový závěr              o obsahu mimosměnečné dohody žalobkyně a druhého žalovaného učinil s odkazem              na „konsensus“ dosažený dražbou kauzální pohledávky zajištěné směnkou.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí konečně nelze usuzovat ani            z námitek, jimiž dovolatelka brojí proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo          o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení     přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

V projednávané věci soudy nižších stupňů shodně založily svůj závěr o důvodnosti námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu na dvou na sobě nezávislých důvodech. Kromě závěru, podle kterého žalovaný správce konkursní podstaty neodpovídá podle ustanovení čl. I. jako indosant za zaplacení směnky, neboť k její indosaci došlo v rámci zpeněžování majetku konkursní podstaty, uzavřely,           že v posuzovaném případě je zpětný postih proti správci konkursní podstaty vyloučen také mimosměnečnou dohodou, uzavřenou mezi správcem konkursní podstaty a žalobkyní             při převodu směnky.

Jelikož z hlediska závěru ohledně existence a obsahu mimosměnečné dohody žalobkyně a druhého žalovaného neshledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným (viz argumentace shora), věcný přezkum jiných otázek již výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tudíž nepřípustné jako celek (srov. k tomu mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002,       pod číslem 54).

Pro úplnost lze dodat, že ani Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že  v situaci, kdy není sporu o tom, že směnka plní funkci prostředku zajištění jiné pohledávky (zde pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 2. března 1998, č. 119/98) a na nabyvatele je směnka převedena správcem konkursní podstaty v rámci zpeněžování majetku konkursní podstaty v souvislosti s postoupením směnkou zajištěné pohledávky, za jejíž dobytnost správce nepřevzal odpovědnost (srov. ustanovení , ), lze zásadně uzavření (byť i jen konkludentní) mimosměnečné dohody o vyloučení záručních účinků rubopisu (tedy o tom, že indosant nebude odpovídat – stejně jako u zajištěné pohledávky – za zaplacení směnky), jak dovodily soudy nižších stupňů,  předpokládat.    

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a druhému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2010

  JUDr. Petr G e m m e l

    předseda senátu