Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4945/2008

22

Cdo 4945/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Karlovarského kraje, IČ 70891168, se sídlem v Karlových Varech-Dvory, Závodní 353/88 - Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace, IČ 70947023, se sídlem v Sokolově, Chebská 282, zastoupeného JUDr. Richardem Šenderou, advokátem se sídlem v Sokolově, K. H. Borovského 63, proti žalované V. G., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. června 2008, č. j. -91, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Richarda Šendery.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2007, č. j. -58, určil, „že vlastníkem nemovitostí – budovy č. p. 301 na pozemku p. č. st. 408/1 a pozemku p. č. st. 408/1 – zapsaných u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště K. V., na LV č. 24 pro katastrální území B., okres K. V., je žalobce“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. června 2008, č. j. -91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o a odst. 3 („“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b)

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z , který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů ( a 4, ).

Napadený rozsudek však rozhodnutím, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, není. Podstata sporu je v tomto: V roce 1968 prodal stát – MNV v B. předchůdcům žalované manželům Kuznikovým podle výslovného znění smlouvy (omylem) dům č. p. 301 a pozemek p. č. 408/1 v kat. území B., ačkoliv podle vůle účastníků smlouvy měl být předmětem převodu dům č. p. 304 s pozemkem p. č. 408/3 tamtéž. Bez ohledu na údaje v kupní smlouvě účastníci (i stát) nadále užívali a drželi pozemky podle skutečné vůle, tedy manželé K. drželi dům č. p. 304 s pozemkem; v roce 1974 nemovitosti převedli žalované, která se ujala jejich držby, ač v kupní smlouvě byl opět omylem uveden dům č. p. 301 s pozemkem. Stát – MNV v B., držel dům č. p. 301 s pozemkem; tyto nemovitosti v roce 1979 předal hospodářskou smlouvou právnímu předchůdci žalobce. Když omyl v označení nemovitostí vyšel najevo, stala se věc předmětem soudních sporů, přičemž dosavadní řízení vyzněla tak, že zmíněné kupní smlouvy jsou platné, nemovitosti přešly na nabyvatele v souladu se zněním smluv a omyl mohl být jen důvodem k odstoupení od smluv. Nicméně bylo určeno, že žalovaná je vlastnicí nemovitostí, které skutečně užívá, a že vlastnické právo nabyla vydržením. V nyní přezkoumávané věci soud rozhodoval o vlastnickém právu žalobce a poté, co učinil skutkový závěr o tom, že nemovitosti, které chtěl koupit, nepřetržitě užíval do 1. 1. 1992 a užívá je i nadále, dospěl k závěru, že i on nabyl vlastnické právo vydržením; to tak zhojilo původní rozpor mezi vůlí a projevem účastníků, resp. jejich právních předchůdců. Dovolání se zaměřuje na polemiku s tím, zda žalobce mohl nabýt vlastnické právo na základě hospodářské smlouvy, o vydržení vlastnického práva se však zmiňuje jen okrajově a neuvádí právní otázku, která by v souvislosti s vydržením mohla založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. K námitce, že žalovaná je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník, se poznamenává, že podle konstantní judikatury nemá stav katastru přednost před skutečnými vlastnickými poměry (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2000, sp. zn. , Právní rozhledy č. 3/2001). Samotná skutečnost, že v rozhodnutí není upřesněn okamžik vydržení, nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí. Konečně proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náhrada sestává z odměny advokátovi za vypracování vyjádření k dovolání a činí 5.000,- Kč určených podle , , , ve spojení s a ve znění pozdějších předpisů, a dále z částky 300,- Kč představující náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů. Žalobci náleží vedle těchto náhrad i náhrada za daň z přidané hodnoty podle ve výši 1060,- Kč, kterou je povinen advokát odvést podle příslušných právních předpisů. Celkové náklady dovolacího řízení tedy činí 6.360,- Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám žalobcova zástupce (, a ); nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu