Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2407/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 2407/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČ 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem v Berouně, Na Kaplance 491/8, proti žalovaným 1) H. K. a 2) J. H. oběma zastoupeným JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/12, o 28 824 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2009, č. j. -147, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 9. září 2008, č. j. -116, uložil žalované 1) zaplatit žalobkyni 28 824 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu vůči žalovanému 2) (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem (body III. a IV. výroku).

K odvolání žalobkyně a žalované 1) Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech I. a III. výroku a změnil ho v dalším dotčeném bodu IV. výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky navzájem (výroky II. a III.).

Ve výroku označené rozsudky soudů obou stupňů výslovně v celém rozsahu napadla žalovaná 1) dovoláním s tím, že jeho přípustnost opřela o zásadní právní význam napadených rozhodnutí podle (dále též jen „ “). Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu uváděných tvrzení a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalované 1) pro nepřípustnost.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované 1) proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. září 2008, č. j. -116, podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalované 1) však není přípustné ani proti ve výroku označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. I když dovolatelka uvedla, že napadá rozsudky soudů obou stupňů v plném rozsahu, lze z obsahu dovolání dovodit, že jím brojí ve skutečnosti v případě rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé.

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, právní úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil [ ]. O tento případ však v posuzované věci nešlo (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Jestliže dovolání není přípustné podle , je ve druhém případě [ ] dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dojde-li dovolací soud (za použití hledisek příkladmo uvedených v ) k závěru, že napadený rozsudek má v potvrzujícím výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam. K takovému posouzení však dovolací soud nedospěl.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné. Zpochybňovala-li dovolatelka skutková zjištění odvolacího soudu, patrně přehlédla, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tuto její výhradu z hlediska jejího obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Dovolatelka však nevymezila žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím uplatněného důvodu podle , poukazovala-li na vady, jimiž bylo dle jejího názoru řízení zatíženo. Navíc při jejich uplatnění vychází z mylného přesvědčení, že není splněna podmínka řízení, pokud „žalobní nárok je postaven na nezjištěném skutkovém základě“ a dále domnívá-li se, že soud je povinen provést všechny navržené důkazy. Konečně za bezpředmětné pro závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je třeba považovat výtky dovolatelky týkající se správního řízení o přestupku, z něhož byli obviněni oba žalovaní.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované 1) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalovaná 1), jejíž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (a řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno), nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 052,50 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 670,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu