Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2477/2009

U S N E S E N Í

J. J. S.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 382.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, č.j. – 62, takto

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 6. 2008, č.j. - 36, kterým byl pod výrokem I. zamítnut nárok žalobce na zaplacení částky 382.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemateriální újmy, kterou měl žalobce utrpět tím, že v řízení vedeném jím u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Pod bodem II. výroku soud I. stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozsudku vyšel soud I. stupně ze zjištění, že řízení, jehož předmětem byla náhrada škody na zdraví žalobce, bylo před Okresním soudem v Přerově zahájeno dne 18. 6. 1997 a dosud nebylo skončeno. Na základě žádosti žalobce žalovaná uznala, že v daném řízení došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a z tohoto titulu mu vyplatila částku 118.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění. Soud I. stupně po zvážení všech níže uvedených skutečností a za přihlédnutí ke kritériím stanoveným v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), dospěl k závěru, že odškodění, které žalovaná žalobci poskytla, je zcela odpovídající, v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a rovněž plně odpovídá ekonomické situaci v České republice. Soud I. stupně vzal v potaz, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově bylo realizováno množství listinných důkazů, bylo potřeba ustanovit řadu znalců z různých oborů, bylo potřeba realizovat důkazy z ciziny, vypořádat se z cizím prvkem, žalobce v průběhu řízení doplňoval a měnil žalobu a rovněž po skutkové stránce se nejednalo o jednoduchý spor.

Odvolací soud se napadeným rozsudkem zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně. Zdůraznil, že byť soudy v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově v zásadě nebyly nečinné a i přes nespornou složitost věci (především co do určení výše nároku na náhradu škody), bylo potřeba délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Stejně tak odvolací soud považoval mimosoudně přiznanou výši odškodnění morální újmy za adekvátní.

Rozsudek odvolacího soudu dovolatel napadl do obou výroků. Přípustnost dovolání odvozuje od ust. Dle žalobcova názoru napadené rozhodnutí spočívá na zcela nesprávném právním posouzení, proto v něm spatřuje dovolací důvod uvedený v Uvedl, že pokud by se odvolací soud pečlivěji zabýval konkrétními okolnostmi případu, nemohl by zadostiučinění poskytnuté ve výši 118.000,-Kč považovat za přiměřené.

Žalovaná navrhla odmítnout dovolání jako nepřípustné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně odvolacími soudy, či Nejvyšším soudem, anebo (z hlediska judikatorního) řešenou v rozporu s hmotným právem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , dostupné na www.nsoud.cz).

Dovolatel ovšem mylně předpokládá postup právě opačný, tedy prověření věcné správnosti rozsudku odvolacího soudu z hlediska kritiky právního posouzení věci již v rámci zkoumání přípustnosti dovolání. Navíc za situace, kdy sám žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje a svoji kritiku rozhodnutí odvolacího soudu opírá o tvrzení, že se měl odvolací soud pečlivěji a podrobněji zabývat konkrétními okolnostmi jeho případu. Ve svém důsledku tedy dovolatel polemizuje toliko s výší přiznaného odškodnění, která nemá judikatorní přesah potřebný pro přípustnost dovolání, neboť je významná pouze pro tuto věc.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je navíc dovolání absolutně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních).

Dovolací soud proto z těchto důvodů dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud podle , ve spojení s a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť na straně žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přináleželo, žádné náklady dovolacího řízení neshledal.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 6. října 2010

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu