Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 354/2009

U S N E S E N Í

Ing. L. M.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2007, č.j. – 16 a Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008, č.j. – 33, takto

I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2007, č.j. – 16

se zastavuje

.

II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2008, č.j. – 33

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soud I. stupně zamítl výše uvedeným rozsudkem žalobu na zaplacení částky 750.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemateriální újmy, kterou měl žalobce utrpět tím, že v řízení vedeném jím u Krajského soudu v Ostravě původně pod sp. zn. a následně pod sp. zn. bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V odůvodnění svého rozsudku vyšel soud I. stupně ze zjištění, že řízení před Krajským soudem v Ostravě bylo zahájeno dne 16. 5. 2002 a dosud nebylo skončeno. Délka řízení je však zapříčiněna téměř výlučně chováním žalobce, který neplní své procesní povinnosti či zneužívá svých procesních práv (např. opakovanými žádostmi o odročení jednání). Jeho chování tak představuje ve vztahu k celkové délce řízení objektivní faktor, který státu přičítat nelze. K porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě proto nedošlo.

Odvolací soud se s napadeným rozsudkem zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně, na které pro stručnost odkázal.

Oba rozsudky napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle Otázky, které rozhodly soudy dle žalobcova názoru v rozporu s hmotným právem a jimž přikládá žalobce zásadní právní význam, formuloval takto: zda lze ve finančním vyjádření stanovit spravedlivě základní sazbu morální újmy utrpěné v důsledku délky řízení, od níž je možno dále rozvinout úvahu o stanovení konečné majetkové satisfakce v rozhodnutí soudu a zda za morální újmu v důsledku průtahu řízení je povinností soudu vždy přiznat majetkovou satisfakci v penězích.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “.

Žalobce výslovně napadá dovoláním i rozsudek soudu I. stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení zastavil pod bodem I. výroku tohoto rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006). Ve zbylé části se dovolací soud zabýval již jen dovoláním žalobce proti rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Dovolatel v posuzované věci předkládá dovolacímu soudu dvě otázky, kterými vymezil rozsah dovolacího přezkumu a u nichž dovozuje zásadní právní význam. Ten u nich ale dovodit nelze z důvodu, že na jejich řešení odvolací soud svůj rozsudek nezaložil. Zásadní pro posouzení nároku žalobce byla totiž otázka, zda v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě vůbec bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Teprve v případě kladné odpovědi na tuto otázku, již však soudy obou stupňů zodpověděly záporně, by bylo možno vést úvahy o způsobu přiměřeného zadostiučinění za porušení daného práva, popř. v penězích vyjádřené výši tohoto zadostiučinění, jak se toho domáhá žalobce. Vyřešení žalobcem předložených otázek se proto nemůže projevit v jeho poměrech, což činí dovolání ve smyslu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je navíc dovolání absolutně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud proto dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl, jak je uvedeno pod bodem II. výroku.

Dovolací soud podle , ve spojení s a nepřiznal pod bodem III. výroku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť na straně žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přináleželo, žádné náklady dovolacího řízení neshledal.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. října 2010

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu