Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
81ED565EF31E2C6EC1257A4E0068DE2A.html
HTML · 11.4 KB
No categories available
30 Cdo 3100/2010
U S N E S E N Í
L. S.,
Fakultní nemocnici Ostrava,
se sídlem v Ostravě – Porubě, Třída 17. listopadu č. 1790, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 81/2006 , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. ledna 2010, č.j. 1 Co 167/2009 -163, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. dubna 2010, č.j. 1 Co 167/2009 - 177, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá
nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. března 2009, č.j. 23 C 81/2006 -125, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) částku 3,000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. ledna 2010, č.j. 1 Co 167/2009 -163, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. dubna 2010, č.j. 1 Co 167/2009 -177, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, z jehož obsahu vyplývá uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , příp. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , když odkazuje na údajné nedostatky ve skutkových zjištěních soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Napadeným rozsudkem především nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé, přičemž rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu. Námitkami proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů žalobce uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání eventuálně uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 o.s.ř. , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. září 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu