Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2396/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka, rozhodl v právní věci žalobkyně STK-Tajga, Hrabová, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Hrabové, U Řeky 660, PSČ 720 00, identifikační číslo 64 08 74 33, zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, PSČ 728 86, proti žalovanému Ing. T. A., zastoupenému Mgr. Václavem Erbanem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, o zaplacení 607.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2008, č. j. – 259, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2008, č. j. – 227, ve výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 607.500,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. listopadu 2003 do zaplacení (výrok I.) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen ), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.

Dovolatel zakládá námitky proti závěrům odvolacího soudu především na tom, že si zvýšil mzdu proto, že převzal práci J. V. Odvolací soud však založil napadené rozhodnutí na opačném skutkovém závěru (že si mzdu zvýšil dříve, než J. V. ze společnosti odešel a nedošlo ani ke změně druhu jeho práce). Uvedenou námitkou tedy dovolatel vystihuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze (srovnej důvody usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolatelem tvrzené vady řízení, neboť přípustnost dovolání podle , lze posuzovat z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle , jen tehdy, vychází-li posouzení, zda je řízení postiženo jemu odpovídající vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Taková situace ale v projednávané věci nenastala.

Pokud pak dovolatel namítá proti výši přisouzené částky to, že platby, jež společnost uhradila na odvody na sociální a zdravotní pojištění a příslušné daně ze mzdy, mu vyplaceny nebyly a jsou zákonnými platbami společnosti, předkládá Nejvyššímu soudu otázku, jež nemá potřebný judikatorní přesah a je významná jen pro projednávanou věc. Navíc Nejvyšší soud neshledal posouzení této otázky ani v rozporu s hmotným právem, neboť není pochyb o tom, že byť tyto částky žalovanému vyplaceny nebyly, majetek společnosti se o ně zmenšil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému tak vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem podle bodu 5, a , 15 a , ve znění pozdějších předpisů, v částce 10.000,- Kč, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč. Žalobkyni tedy náleží celkem 12.360,- Kč

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 15. září 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu