Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 801/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem, se sídlem v Děčíně IV., Prokopa Holého 130/15, PSČ 405 02, proti žalovanému Ing. Z. K., zastoupenému JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. -97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. října 2007, č. j. -60, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. října 2003, č. j. -7, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 3,600.000,- Kč s 6% úrokem od 1. února 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 12.000,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž „žalovaný byl přímým dlužníkem ze směnky, protože převzal ručitelský závazek za výstavce, což bylo prokázáno podpisem žalovaného na líci směnky“. „Skutečnost, že žalovaný směnku jako aval podepsal, byla prokázána revizním znaleckým posudkem Kriminalistickéhou v Praze“ (dále jen „“), přičemž „potřeba vypracování dalšího znaleckého posudku není dána“, neboť „posudek byl vypracován vysoce odbornou institucí a jeho závěry jsou dostatečně podloženy“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) , tj. namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel spatřuje v posouzení otázek, zda: 1/ Posudek kriminalistickéhou může být považován za posudek subjektu oprávněného k přezkoumávání znaleckých posudků ve smyslu ustanovení a 2/ Posudek kriminalistickéhou má vyšší vypovídací hodnotu než znalecký posudek zpracovaný kterýmkoli jiným znalcem z oboru.

Dovolatel zdůrazňuje, že soud prvního stupně se při hodnocení důkazů bez dalšího přiklonil ke znaleckému posudku vypracovanému a zcela ignoroval námitky žalovaného vůči tomuto posudku a způsobu jeho zpracování, jakož i znalecký posudek Mgr. Lenky Plzákové. Rozporným s ustanovením shledává i postup soudu, který dal znalecký posudek přezkoumat , aniž původní znalkyni vyslechl. V situaci, kdy měly soudy k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a tyto rozpory se v řízení nepodařilo odstranit, nemohou být takové znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí a „namístě je přezkoumání dalším posudkem jiného znalce, vědeckéhou či jiné instituce“. Přitom – pokračuje dovolatel –kriminalistický ústav není subjektem oprávněným k přezkoumávání znaleckých posudků a proto by k jeho posudku nemělo být přihlíženo. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval předloženým prohlášením s ověřeným podpisem Z. K., mladšího, ze kterého je patrná identičnost podpisů dovolatele a jeho syna.

Konečně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně opožděnosti námitky, že směnka v době jejího podpisu výstavcem neobsahovala doložku per aval, neboť „již v námitkách ze dne 10. listopadu 2003 uváděl, že se nikdy slovy jako rukojmí, či jinou doložkou nezavázal, že směnku zaplatí“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jakkoli dovolatel co do dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení , polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že směnku jako směnečný rukojmí podepsal, ve skutečnosti namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat nelze (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. ). Podmínka existence právní otázky zásadního významu není naplněna, ani jde-li o hodnocení ( ) znaleckého posudku kriminalistickéhou ve vazbě na znalecký posudek zpracovaný Mgr. Plzákovou, když „revizní znalec“ ve znaleckém posudku jasně uvedl, v čem spočívá pochybení přezkoumávaného znaleckého posudku a z toho plynoucího „opačně orientovaného“ závěru.

Argumentaci dovolatele, týkající se oprávnění kriminalistickéhou vypracovat „revizní“ znalecký posudek, shledává Nejvyšší soud [z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení ] zjevně nepřijatelnou již proto, že je subjekt oprávněný vykonávat znaleckou činnost (srov. ustanovení a a násl. , o znalcích a tlumočnících ve spojení s ustanovením , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, jakož i oddíl II. seznamu ústavů vedeného Ministerstvem spravedlnosti).

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani závěr, podle kterého výhrada absence doložky per aval v době podpisu směnky výstavcem nebyla uplatněna ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Je tomu tak jednak proto, že směnku jako směnečný rukojmí bez jakýchkoli pochybností podepsala i jiná osoba (NIOBE s. r. o., identifikační číslo 25 03 10 58) [k tomu srov. tvrzení samotného žalovaného obsažené v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – č. l. 9] a doložka per aval byla na směnce vyznačena v souvislosti s podpisem směnky touto osobou, jednak proto, že podle ustanovení čl. I a zakládá směnečné rukojemství i pouhý podpis rukojmího na líci směnky, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu