Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 735/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně CHANDANNE LIMITED, se sídlem Tortola, Road Town, P.O.BOX 3152, British Virgin Islands, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 12, PSČ 110 00, proti žalovanému L. F., zastoupenému Mgr. Martinem Schimmerem, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Křenova 438/7, PSČ 162 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č. j. -174, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. července 2008, č. j. -149, jímž Městský soud v Praze zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 30. května 2005, č. j. -7, kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 840.000,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud – předesílaje, že žalovaný v průběhu řízení odstranil vadu námitek spočívající v absenci jejich podpisu, přičemž účinky spojené s včas podanými námitkami tím nebyly dotčeny – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalovaný se ubránil námitkou nesprávně vyplněné blankosměnky (co do údaje směnečné sumy) povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, když „závazek z leasingové smlouvy, směnkou zajištěný, zanikl“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle dovolatelky musí být námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu datovány a podepsány, dodatečně pak již tuto vadu zhojit nelze. Není-li „návrh“ podepsán, „jde o nedostatek podmínky řízení a řízení musí být zastaveno“. Podepsal-li tedy žalovaný v posuzovaném případě námitky až 15. dubna 2008, nepodal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu včas, když teprve dnem podpisu námitek se stal tento „procesně-právní úkon perfektní“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, neshledávaje napadené rozhodnutí zásadně právně významným, popř. zamítnout, maje závěry rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , neshledal Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) však na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat nelze.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné právní důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. V řadě svých dalších rozhodnutí pak Nejvyšší soud vysvětlil, že podpis patří mezi obecné náležitosti, které musí obsahovat každé podání adresované soudu (srov. ustanovení ), přičemž nedostatek podpisu je vadou podání, jež je odstranitelná postupem podle ustanovení (srov. např. usnesení ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2000, pod číslem 16, nebo usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 84).

Soudní praxe je konečně jednotná i v závěru, podle kterého zhojí-li žalobce na základě výzvy soudu podle nebo i z vlastní iniciativy vady žaloby bránící jejímu projednání, připínají se veškeré účinky, jež zákon spojuje s podáním žaloby, již ke dni, kdy soudu došla původní (vadná) žaloba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2004, pod číslem 182).

Jakkoli výše uvedené závěry nebyly výslovně učiněny při výkladu ustanovení (upravujícího zkrácené směnečné a šekové rozkazní řízení), je zcela zřejmé, že se v plném rozsahu uplatní také v případě včas podaných a odůvodněných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 10.300,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle bodu 5., , , a činí 10.000,- Kč a z náhrady hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání).

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. srpna 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu