Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5097/2008

23

Cdo 5097/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyni LABYRINT group, s. r. o., se sídlem v Praze 7 – Holešovice, Tusarova 1464/20, IČ: 264 31 483, zast. Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalované ČESKÉ INFORMAČNÍ AGENTUŘE, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 52, IČ: 251 28 337, zast. JUDr. Mgr. Martinou Jinochovou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Petrohradská 390/46A, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o zaplacení částky 206.465,50 Kč s přísl., o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. -200, takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 25.224,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Pavla Géciho, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. června 2008, č. j. -200, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „

soud prvního stupně

“) ze dne 17. ledna 2007, č. j. -165, jímž tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 206.465,50 s 8 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2001 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 143.165,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 50.015,70 Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 27. 6. 2001 domáhal zaplacení částky 206.465,50 Kč s přísl. z titulu zaplacení sjednané ceny za poskytnutí konzultačních služeb žalované při náboru jeho pracovníků dle smluvního dodatku ze dne 1. 2. 2001, jímž byla prokázána existence smlouvy o dílo. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala jako zhotovitelka k zajištění pracovníků na 2 pozice Account Manager, 2 pozice Account Executive a 1 pozici Office Driver. Podmínkou bylo, že vybrané pracovníky si žalovaná ponechá i po 3 měsících po jejich nástupu. Odvolací soud dále uvedl, že se ztotožnil se skutkovými závěry ohledně existence pohledávky žalobkyně a podmínky pro její uspokojení žalovanou. Žalobkyně prokázala, že provedla konzultantské služby, které vedly ke obsazení předmětných pracovních pozic, dílo nebylo reklamováno a žalovaná neoznámila žalobkyni nutnost pokračování v konzultantské činnosti v důsledku rozvázání pravotního poměru s vybranými pracovníky, a proto vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla. K námitce žalované, že svědek S. při spolupráci s žalobkyní poškozoval žalovanou, a proto proti němu je vedeno jiné soudní řízení o náhradu škody, neboť jako jednatel postupoval ku škodě společnosti žalované, odvolací soud uvedl, že toto neprokázané tvrzení nemohlo v projednávané věci ovlivnit závěr soudu.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 1. 10. 2008 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. a své námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ust.

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že jako otázku zásadního právního významu považuje to, zda účinky vytýkání vad díla (reklamace) nastávají i tehdy, je-li taková reklamace pojata do textu obrany proti žalobě, přičemž první den pro vyhodnocení, zda jsou dány důvody reklamace (uplynutí tříměsíční lhůty k posouzení splnění díla) nastal po podání žaloby žalobkyní. Jako právně významnou otázku dále označila tu, zda ke splnění smlouvy, jejímž předmětem bylo funkční obsazení určitých pozic, došlo okamžikem zajištění pracovníků anebo až uplatněním pracovníků na pozicích po smlouvou požadovanou dobu. Dále namítla, že nebylo její povinností vytýkat vady díla, k jehož ukončení a předání nedošlo, neboť dílo bylo smlouvou vymezeno obsazením pracovních pozic a setrváním pracovníků na pracovních pozicích po dobu 3 měsíců. Potvrzení ze dne 10. 5. 2001, jehož vydání předešlo dobu, která měla splnění díla kvalifikovat, není dle dovolatelky dokladem o předání a převzetí díla. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo doposud řádně provedeno a předáno a doba vzniku splatnosti ceny díla nebyla ve smlouvě upravena, nevzniklo žalobkyni dle § 548 odst. 1 obchod. zák. právo na zaplacení ceny díla. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dílo bylo splněno již provedením konzultantských služeb, protože se nezabýval tím, že ke splnění díla dle smlouvy bylo nutné naplnění ještě dalších podmínek – setrvání na pracovních pozicích po konkrétní dobu.

Vzhledem k výše uvedenému žalovaná závěrem navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V podání ze dne 15. 12. 2008 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že z odůvodnění odporu nevyplývá, že by žalovaná u žalobkyně reklamovala vady jí provedeného díla. Dále uvedla, že dílo bylo provedeno již provedením konzultací, které vedly k nástupu vybraných osob do pracovního poměru.

S ohledem na shora uvedené žalobkyně závěrem navrhla zamítnutí dovolání žalované jako neopodstatněného.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II bod 12 projednal a rozhodl o dovolání podle účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. a jí bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními a c)

V posuzované věci je dovolání přípustné podle ust. , neboť v usnesení odvolacího soudu ze dne 4. května 2006, č. j. -102, jímž byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2005, č. j. -82, kterým ve věci samé rozhodl jinak než ve svém pozdějším rozsudku, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zavázal soud prvního stupně svým právním názorem ohledně platnosti předmětné smlouvy, na jejímž základě měly být poskytnuty konzultační služby při náboru nových zaměstnanců.

S ohledem na dovolací námitky žalované půjde v souzené věci o provedení výkladu článku 2 a článku 5 dodatku ze dne 1. 2. 2001 ke smlouvě o zajištění a provedení projektu a posouzení toho, zda byly splněny podmínky pro vznik práva na zaplacení dohodnuté ceny.

Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných plyne, že smlouvou o zajištění a provedení projektu se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala pro žalovanou jako objednatelku zajistit a zorganizovat projekt na podporu prodeje výrobků objednatele. Dle dodatku ze dne 1. 2. 2001 ke shora uvedené smlouvě měla žalobkyně zajistit pro žalovanou konzultantské služby za účelem pomoci při náboru nových zaměstnanců pro objednatelku. Žalobkyně měla dle čl. 2 tohoto dodatku zajistit „kvalitní poradenské služby“ za účelem zajištění pracovníků na pozice Account Manager – 2 pozice, Account Executive – 2 pozice, Office Driver – 1 pozice s tím, že „zárukami“ mělo být, že pracovník Account Manager „bude prodávat 2 měsíce“ a že si pracovníka Account Manager objednatelka ponechá v rámci pracovněprávního nebo obchodního vztahu po 3 měsících po jeho nástupu k objednateli nebo navázání obchodního vztahu s objednatelem; pracovník Account Executive a Office Driver měly být ponecháni v organizaci po 3 měsících po nástupu (uzavření pracovního neb jiného smluvního vztahu).

V čl. 5 odst. 1 dodatku ze dne 1. 2. 2001 byla mj. sjednána cena za uvedenou činnost tak, že se žalobkyně zavázala zaplatit za „činnost směřující k přijetí nového pracovníka 50.000,- Kč“, jednalo-li se o pozici Account manager (při dvou pozicích 2 x 50.000,- Kč), dále za „činnost směřující k přijetí nového pracovníka 25.000,- Kč“, týkala-li se činnost pozice Account Executive (při dvou pozicích 2 x 28,- Kč) a posléze za „činnost směřující k přijetí nového pracovníka 28.000,- Kč“, jednalo-.li se o pozici Office Driver.

Dále bylo v čl. 5 odst. 2 dodatku sjednáno, že „Na základě bodu 1 (rozuměj čl. 5 odst. 1 dodatku) má zhotovitel právo vystavit fakturu“.

Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že uvedené pozice byly obsazeny na základě činnosti žalobkyně – viz potvrzení žalované ze dne 10. 5. 2001. Uvedené pozice byly obsazeny v době vystavení faktury č. 4 ze dne 1. 4. 2001.

Žalobkyně tedy vykonala dohodnutou činnost a žalovaná vstoupila do pracovního poměru s 5 novými zaměstnanci (Ing. arch. S. A. a Ing. J.Z.na pozici Account Manager, PhDr. J. M.a pí J. později O. Š. na pozici Account Executive a L. V.na pozici Office Driver. O obsazení uvedených pozic bylo dne 10. 5. 2001 žalovanou, jak již bylo uvedeno, vydáno potvrzení o přijetí pracovníků. Pracovní poměry těchto zaměstnanců skončily ke dni 30. 6. 2001.

Dovolací soud na základě tohoto skutkového stavu věci dospěl k závěru, že posouzení věci provedené odvolacím soudem (ve vazbě na rozhodnutí soudu prvního stupně) je v souladu s hmotným právem. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení činností směřujících k obsazení sjednaných pracovních pozic včetně režijních nákladů, a to v souladu s ujednáním stran v předmětné smlouvě, neboť vznik práva na zaplacení ceny byl vázán k činnosti směřující k přijetí sjednaných pracovníků na příslušné pozice, nikoli na jejich setrvání na těchto pozicích po sjednanou dobu (nejméně 3 měsíce).

Pokud byla v čl. 2 dodatku z 1. 2. 2001 sjednána „záruka“ spočívající v zásadě na tom, že příslušní pracovníci budou po přijetí ponecháni u objednatelky po dobu delší než tři měsíce, nemá splnění této podmínky, s ohledem na shora uvedené, vliv na vznik nároku na zaplacení ceny za provedenou činnost. Zhotovitelka však byla povinna i „nadále konat účinné kroky k naplnění předmětu smlouvy“ (čl. 2 dodatku).

Vzhledem k uvedenému nejsou namístě námitky dovolatelky týkající se vytýkání vad díla, ukončení a předání díla atd., a to ve vztahu k nedodržení podmínky setrvání přijatých pracovníků na předmětných pozicích po dobu delší než 3 měsíce. Dovolací soud k tomu pro úplnost poznamenává, ačkoli to vzhledem k absenci námitek žalobkyně v tomto směru není předmětem dovolacího přezkumu, že podle obsahu ujednání obsaženého v dodatku z 1. 2. 2001 jde zřejmě o smlouvu o zprostředkování (viz § 642 a násl. obchod. zák.) a nikoli o smlouvu o dílo (§ 536 a násl. obchod. zák.).

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není důvodné, a proto podle ust. rozhodl tak, že dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. a , tak že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu těchto nákladů 25.224,- Kč včetně 20 % DPH ( , , vyhl. č. 484/2000Sb., ve znění pozdějších předpisů, , ve znění pozdějších předpisů, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k .

předseda senátu