Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2579/2010

U S N E S E N Í

Pozemkového fondu ČR,

N. m.

, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem, 520 03 Pardubice, Zelená 267, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyně, podané u soudu 24. 7. 2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prostějově z 28. 1. 2009, čj. -86. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalující N. m. je vlastníkem pozemku parc. č. 5683 a pozemku parc. č. 5694 v katastrálním území Prostějov, zapsaných na č. l. 10002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro O. k. (katastrální pracoviště P.). Žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyni na úhradu nákladů řízení 26.548,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 15. 3. 2010, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově z 28. 1. 2009, čj. -86, potvrzen. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalující N. m. na náhradu nákladů odvolacího řízení 26.092,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a proto bylo podle ustanovení potvrzeno (včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně).

Odvolací soud poukazoval na to, že s projednávanou právní věcí souvisí rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR z 2. 11. 2006, čj. -73, v němž byl zaujat právní závěr, že žalující N. m. není církevní právnickou osobou, nýbrž veřejným fondem s právní subjektivitou, jehož majetek není majetkem státu, ale majetkem samostatné právnické osoby.

Odvolací soud dále poukazoval na to, že mezi N. m. a Čs. státem, zastoupeným bývalým Okresním národním výborem v Prostějově, byla dne 17. 1. 1963 uzavřena darovací smlouva ohledně nemovitostí, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, přičemž uzavření této darovací smlouvy předcházel příkaz Ministerstva školství a kultury, přikazující Náboženské matici převést bezúplatně majetek ve smlouvě uvedený darem na Čs. stát podle vládního , o darech ve prospěch státu a o pořádání sbírek národními výbory. Zároveň odvolací soud poukazoval na to, že dne 20. 1. 2009 žalující Náboženská matice učinila „odvolání daru“, k němuž došlo na základě darovací smlouvy ze 17. 1. 1963.

Odvolací soud rovněž poukazoval na to, že v řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno i to, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, byly převedeny do vlastnictví N. m. Českou katolickou charitou (se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 12), jež byla jako vlastník pozemků zapsána v pozemkové knize dne 23. 7. 1952, pod Čd 2090/52, na základě smlouvy o převodu vlastnictví ze dne 28. 12. 1961, schválené rozhodnutím Ministerstva školství a kultury z 5. 1. 1962, čj. 1075/62.

Na podkladě uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě žalující N. m. měla nemovitý majetek, o nějž jde v tomto řízení, ve svém vlastnictví a nikoli jen ve své správě (jako majetek, který by patřil církevním řádům a kongregacím). Nicméně odvolací soud dovozoval, že „z právní povahy N. m. a z cíle, pro který byla zřízena, bylo třeba dospět k závěru, že i takový majetek, který měla N. m. ve svém vlastnictví, nikoli jen ve správě, bylo nutno posuzovat jako církevní majetek“. Proto podle názoru odvolacího soudu bylo možné na daný případ vztáhnout ustanovení , podle něhož takový majetek nelze převádět do vlastnictví jiným osobám až do přijetí zákonů o církevním majetku; zatím takovým právním předpisem tu je jen , o úpravě majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství Olomouckého, který ovšem otázku majetku N. m. neřeší. Právní úprava obsažená v zákoně č. znamená, že zatím tu není obecné vymezení podmínek pro restituci církevního majetku; v žádném případě to však neznamená, že právnické osoby církevní povahy by se nemohly domáhat např. ochrany svého vlastnictví podle obecných předpisů.

Odvolací soud se ztotožňoval s názorem soudu prvního stupně, že žalující N. m. má v daném případě na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , když v tomto řízení uplatňuje, že v tomto případě nabyl stát vlastnictví k pozemkům, o něž jde v tomto sporu, neplatným právním úkonem, ovšem „stát je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník těchto pozemků“. Uvedená darovací smlouva ze 17. 1. 1963 nebyla podle názoru odvolacího soudu projevem svobodného a dobrovolného projevu vůle a došlo k ní jen na základě příkazu Ministerstva školství a kultury ze 17. 1. 1962, čj. 2974/72-6.

Odvolací soud byl i toho názoru, že tu nedošlo ze strany státu ani k vydržení vlastnického práva k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, neboť již ze samotného obsahu darovací smlouvy ze 17. 1. 1963 (uzavřené mezi N. m. a bývalým Okresním národním výborem v Prostějově) zejména z článku II. této smlouvy „muselo být státu zřejmé, že tu k darování pozemků došlo na základě příkazu Ministerstva školství a kultury ze 17. 1. 1962 č. 2974/62-6, čímž svobodná vůle darující N. m., jako darující, byla podstatně ovlivněna, takže nabytí vlastnického práva vydržením ze strany státu bylo výrazným způsobem zpochybněno“.

Rozsudek soudu prvního stupně byl tedy odvolacím soudem potvrzen a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému Pozemkovému fondu dne 19. 4. 2010 a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo podáno u soudu prvního stupně 21. 5. 2010, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se Pozemkový fond ČR navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že jeho dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatel především zdůrazňoval, že žalující N. m. neučinila ani v období po roce 1989 žádný úkon k ochraně svého tvrzeného vlastnického práva, třebaže v tomto soudním řízení argumentovala tím, že v období před listopadem 1989 se rozhodně nemohla svého vlastnického práva domáhat co do jeho určení; svou žalobu v této právní věci podala u soudu až v roce 2008.

Dále dovolatel zdůrazňoval, že žalující N. m. jako veřejný fond s právní subjektivitou, není oprávněnou osobou podle (zákona o půdě), takže neuplatnění svého tvrzeného nároku nemohla přesvědčivě odůvodňovat tím, že otázka jejího majetku bude vyřešena přijetím restitučních předpisů ohledně majetku církví s poukazem na ustanovení

Žalující N. m. dne 16. 1. 2009 přikročila k „odvolání daru“, jež se týkalo darovací smlouvy ze 17. 1. 1963, uzavřené s Čs. státem – Okresním národním výborem v Prostějově. V tomto odvolání daru uváděla, že se domáhá vrácení daru od státu ohledně pozemků parc. č. 5683 a parc. č. 5694 v katastrálním území Prostějov. Podle názoru žalovaného fondu lze z obsahu tohoto úkonu jednoznačně dovodit, že žalující N. m. „považovala uzavřenou smlouvu ze 17. 1. 1963 za platnou“ a připouštěla pro případ, že by soud dospěl k závěru, že se jedná o platný právní úkon, že se domáhá „vrácení daru“ a poukazem na ustanovení ).

Žalovaný Pozemkový fond ČR je plně přesvědčen, že na daný případ dopadají právní závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005, (viz č. 477/2005 Sb.), že „nelze připustit takový výklad obecných předpisů, který by vedl k rozšíření majetkových restitucí nad rámec nároků vyplývajících z restitučních předpisů“ a v tomto smyslu „musí být posuzovány spory z vlastnictví tam, kde důvody k jeho zpochybnění se nenachází v současnosti, ale v událostech, které se staly před desítkami let.“

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).

Přípustnost dovolání odvolatele bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení , odst. 3 má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odvolací soud při právním posouzení určovacího žalobního návrhu ( ) žalující N. m. měl na zřeteli (jak uváděl v odůvodnění svého rozsudku z 15. 3. 2010) zejména ustanovení (zákona o půdě) s přihlížením i k ustanovením (ve znění ), o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádu a kongregací.

Podle ustanovení (zákona o půdě) nelze majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace převádět do vlastnictví jiným osobám až do přijetí zákonů o tomto církevním majetku. – Ohledně majetku církví byl zatím vydán , o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, který ovšem neřeší v širším rozsahu restituci majetku této právní povahy.

Při úvaze o tom, o jaký subjekt práva tu na straně N. m. jde (a to i z hlediska dopadu ustanovení na daný případ), dospěl odvolací soud na podkladě výsledků dokazování před soudy obou stupňů (s přihlížením zejména k obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR z 2. 11. 2006, čj. -73, týkajícímu se uvedené Náboženské matice) k závěru, že N. m. je samostatným subjektem (právnickou osobou), jehož účelem je správa části majetku církve (a to církve římskokatolické) i správa výnosu z tohoto majetku církevní povahy; v tomto smyslu bylo možné, podle názoru odvolacího soudu, majetek N. m. posuzovat jako majetek církevní. Odvolací soud tedy při své úvaze ohledně majetku N. m. bral zřetel na princip zvláštnosti restituce majetku církví i na to, zda nárok žalující N. m. je či není nárokem restitučním podle ; měl přitom za to, že řešení otázky vlastnictví žalobkyně není dáno přímo uvedeným restitučním předpisem, ale zároveň měl na zřeteli, že žalobní nárok žalobkyně v daném případě nelze označit za uplatnění nároku, který by obcházel restituční předpisy. Tento právní závěr odvolacího soudu nelze pokládat za řešení právní otázky, jež by bylo v rozporu s hmotným právem (jmenovitě s hmotněprávními ustanoveními ).

V rozporu ani s ustanoveními (jmenovitě s ustanoveními a i a ) nejsou, podle názoru dovolacího soudu, závěry odvolacího soudu o tom, že neodpovídalo ustanovením zjištěné uzavření darovací smlouvy ze 17. 1. 1963 N. m. ve prospěch státu „na základě příkazu Ministerstva školství a kultury ze 17. 1. 1962, čj. 2874/62-VI“, a že v důsledku takto učiněného nedobrovolného darovacího úkonu nebyla přesvědčivě doložena ani dobrá víra na straně státu, že mu pozemky, o něž šlo v tomto řízení, náleží, což bylo a je zákonným předpokladem nabytí věci vydržením, tvrzeného v tomto řízení ze strany žalovaného fondu.

Vzhledem k těmto uvedeným okolnostem dovolací soud nemohl přesvědčivě dospět k závěru, že by u dovolání dovolávajícího se Pozemkového fondu ČR byly dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 (tj. řešení některé právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem, nebo řešení některé právní otázky odvolacím soudem, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, ale ani řešení odvolacím soudem některé právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, když tu např. otázka právní subjektivity žalující N. m. se už stalo i předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu ČR a z jeho dílčích výkladových závěrů odvolací soud ve svém rozhodnutí, napadeném dovoláním, vycházel).

Dovolací soud proto přikročil podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolávající se Pozemkový fond ČR nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalující Náboženské matici v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. října 2010

JUDr. Josef Rakovský,v. r.

předseda senátu