Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1379/2009

U S N E S E N Í

Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči

Ing. R. H.

, zastoupenému JUDr. Janem Hurdíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, prodejem movitých věcí, pro částku 127.134,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2008, č. j. - 105, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného potvrdil usnesení z 30. 6. 2006, č. j. -84 (s tím, že opravil datum vydání a sp.zn. rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí), jímž okresní soud zamítl jeho návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a oprávněné nepřiznal náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zatím nelze učinit závěr o tom, jaký lze očekávat výtěžek výkonu rozhodnutí a tedy ani zjištění, zda tento výtěžek bude postačovat alespoň ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí ohledně věcí sepsaných vykonavatelem dne 31. 7. 2002 byl zastaven podle odst. f) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)., doplňující soupis zatím proveden nebyl, od zastavení konkurzního řízení pro nedostatek majetku úpadce – povinného již uplynulo několik let, není proto zřejmé, zda povinný má věci postižitelné výkonem rozhodnutí.

V dovolání (jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , odst. 2 ), povinný namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Výkon rozhodnutí byl nařízen v době, kdy vůči němu probíhalo konkurzní řízení, které bylo následně zrušeno pro nedostatek majetku. Přesto vykonavatel provedl soupis majetku, který však nepřipouštěl výkon rozhodnutí. Soud měl přihlédnout k zákonu o konkurzu a vyrovnání, podle něhož úpadce je povinen sepsat veškerý svůj majetek, jenž bude sloužit k uspokojení věřitelů a zejména k výsledku tohoto konkurzního řízení. Je nemajetný, ani soudní vykonavatel Okresního soudu v Jihlavě při dalším pokusu o soupis jeho movitých věcí, žádné věci postižitelné výkonem rozhodnutí nenalezl a bylo možno postupovat podle Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Ustanovení upravuje situaci, kdy se po nařízení výkonu rozhodnutí (po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného) ukáže, že výtěžek jeho provedení nebude vyšší než předpokládané náklady výkonu rozhodnutí a že tedy pohledávka oprávněného nebude ani zčásti uspokojena, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Mezi úkony směřující ke zjištění majetku povinného patří i soupis jeho majetku. Ten byl proveden 31. 7. 2002, sepsané věci byly posléze k návrhu manželky povinného soudem z výkonu rozhodnutí vyloučeny a usnesením ze dne 8. 11. 2005 byl výkon rozhodnutí prodejem těchto věcí zastaven ( ). Z protokolu o soupisu ze dne 31. 7. 2002 nevyplývá, že by byly sepsány všechny movité věci nalezené v místě bydliště povinného (povinný vykonavatele ani nevpustil do bytu) a doplňující soupis doposud proveden nebyl. Teprve po provedení soupisu bude zjištěn majetek, který lze výkonem rozhodnutí postihnout, a po jeho ocenění bude soud moci porovnat výtěžek, kterého může být dosaženo při prodeji sepsaných věcí s předpokládanými náklady oprávněného a na základě tohoto zjištění rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí podle Pokud by se nepodařilo sepsat žádné věci, které by mohly být prodány, byl by dán důvod k postupu podle a nikoli k zastavení řízení podle Samotné tvrzení povinného, že nevlastní žádné věci postižitelné výkonem rozhodnutí, k zastavení výkonu podle o. s .ř., nestačí.

K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil vztah tohoto výkonu rozhodnutí a výsledku řízení o konkurzu, prohlášeného na majetek povinného. Ve stanovisku k výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 1998, pod poř. č. 52, Nejvyšší soud (v bodu XXVI. na s. 194/370 ve druhém odstavci) výslovně uzavřel, že z ustanovení , odst. 1 písm. e) tohoto zákona plyne pro soud požadavek jediný, a to po dobu trvání konkursu se zdržet všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován. Z této zásady nelze dovodit závěr jiný než ten, že po skončení konkurzu může být v provádění výkonu rozhodnutí pokračováno.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a 243b odst. 5 ; oprávněné, jíž by jinak tato náhrada příslušela, však v tomto stadiu řízení náklady podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2010

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu