Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4334/2008

U S N E S E N Í

Z. F.

, proti povinné

Stavební geologii, a.s.

v likvidaci

, se sídlem v Praze 1, nám. M. Gorkého 7, IČO 00025755, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 7, pro 57.045,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 11. 2006, č. j. -62, takto:

I. Dovolání

se odmítají.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud ve výroku I., jímž byl „výkon exekuce“ zastaven, potvrdil usnesení obvodního soudu ze 14. 6. 2005, č. j. -47, ve výroku II., jímž byl oprávněný zavázán k náhradě nákladů řízení povinné, usnesení obvodního soudu změnil tak, že povinné právo na náhradu nákladů nepřiznal, ve výroku III., jímž byl oprávněný zavázán k zaplacení nákladů exekuce, usnesení obvodního soudu změnil tak, že k zaplacení těchto nákladů zavázal povinnou, a konečně rozhodl, že povinné se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že povinná provedla volbu plnění peněžitého nároku v souladu s ustanovením , a že tak platbou z 21. 8. 1997 byl uspokojen nárok oprávněného vyplývající právě z exekučního titulu, takže zde je dán důvod k zastavení exekuce podle

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení , oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v chybné aplikaci ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2005, podle něhož je zastavení exekuce v případě, že již byla provedena, vyloučeno. Oprávněný obdržel platbu ve výši 97.406,88 Kč na svůj účet již 14. 4. 2004, soudy obou stupňů však přesto rozhodly o zastavení exekuce, ačkoli jim v době jejich rozhodování bylo známo, že exekuce byla již provedena.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Oprávněný, jenž přípustnost dovolání dovozuje pouze z ustanovení (ustanovení ve spojení s ustanovením , odst. 3 přitom opomíjí), se otázkou, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, nezabývá a existenci takovéhoto zásadního právního významu rozhodnutí tudíž ani netvrdí. Kromě toho námitku, že exekuce byla zastavena až po jejím provedení, uplatnil teprve v dovolání, tedy jako z hlediska ustanovení nepřípustné novum (v odvolání na č. l. 53-55 tuto skutečnost nenamítal, a ta se tak předmětem odvolacího přezkumu nestala).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

V záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu napadla také povinná, jež své dovolání zaměřila výhradně proti výrokům o náhradě nákladů řízení, o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení.

Ani toto dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o odměně opatrovníka ani o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedena nejsou. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení odměně opatrovníka ani usnesení o nákladech řízení nejsou rozhodnutími ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).

Nejvyšší soud proto i dovolání povinné, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že dovolání obou účastníků byla odmítnuta.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu