Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1806/2008

U S N E S E N Í

Česká televize

Řepora, a.s

., se sídlem Dřevčice 1, Praha – východ, IČ: 25776151, zastoupenému Mgr. Janem Řezníkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Ježkova 9, o 162.705,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007, č.j. -63, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. května 2007, č.j. -28, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 52.279,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 110.426,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla škoda v prokázané výši 52.279,- Kč zničením výpravných prostředků a techniky v důsledku jednání žalovaného, jenž při předvádění dobových činností v jím vlastněném skanzenu dne 17. 12. 2004 založil oheň v topeništi jednoho z objektů, přičemž jiskry z komínu zapálily střechu tohoto objektu a požár se následně rozšířil na sousední objekt, který si žalobkyně pronajala za účelem natáčení. Žalovaný jako majitel skanzenu prováděl v uvedených objektech svou provozní činnost a za způsobnou škodu odpovídá dle § 420a odst. 1, 2 obč. zák, přičemž žádné liberační důvody dle odst. 3 citovaného ustanovení nebyly zjištěny.

K odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007, č.j. -63, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil a v zamítavém výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ke škodě na majetku žalobkyně došlo při činnosti žalovaného mající provozní povahu a nebylo prokázáno způsobení této škody neodvratitelnou událostí, nemající původ v provozu, nebo vlastním jednáním poškozeného. Škoda na požárem zničených výpravných prostředcích byla prokázána ve výši 52.279,- Kč, zatímco ohledně dále požadovaných částek soud prvního stupně pochybil, když žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, aniž by předtím žalobkyni řádně poučil dle , 3 Proto byl napadený rozsudek v zamítavém výroku a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že definice „provozu“ se v současné době s ohledem na úroveň a složitost hospodářských procesů jeví jako „nejednoznačná“, přičemž právní praxe se nesjednotila v přístupu k uplatňování tzv. liberačních důvodů, zejména ve výkladu liberačního důvodu spočívajícího v protiprávním jednání poškozeného. Dovolání podává z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyly provedeny důkazy navrhované žalovaným a soudy obou stupňů se spokojily s důkazy žalobkyně, aniž by byla zkoumána jejich hodnověrnost. Uvádí, že popis skutkového děje není opřen o žádný důkaz, a navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. listopadu 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání je podle přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Dovolatel sice uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, ale žádné konkrétní právní otázky, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, neuvedl. Výklad definice provozu v obecné poloze nečiní rozhodnutí odvolacího soudu právně významným ve smyslu stejně jako otázka „protiprávního jednání poškozeného“, která nemá žádnou přímou vazbu na zjištěný skutkový stav.

Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že nebyly provedeny všechny navržené důkazy a že se soudy obou stupňů spokojily s důkazy žalobkyně, aniž by zkoumaly jejich hodnověrnost. Tato námitka sama o sobě totiž žádný zásadní právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ( ) lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné. Hodnocení důkazů soudem ( ) vede ke skutkovému zjištění a rovněž není otázkou právního názoru.

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl podle ust. věty první a , aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečné rozhodnutí o celém předmětu řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2010

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu