Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2018/2009

25

Cdo 2018/2009

U S N E S E N Í

L. M.

, zastoupená JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem v Jihlavě, Telečská 7, proti žalovanému:

statutární město Jihlava,

se sídlem úřadu v Jihlavě, Masarykovo nám. 1, zastoupené JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem v Jihlavě, Majakovského 10, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ 47116617, o 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2009, č. j. -56, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.590,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Zápotočného, advokáta se sídlem v Jihlavě, Telečská 7.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 1. 2009, č. j. -56, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 13. 2. 2008, č. j. -37, jímž Okresní soud v Jihlavě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně utrpěla škodu na svém osobním motorovém vozidle tovární značky AUDI A8, registrační značky 4S6 3574, s nímž její manžel Petr Michálek při jízdě po místní komunikaci v obci Vysoká před domem č. p. 3 najel na hranu vyvýšeného kanálu, který vyčníval 5 cm nad ostatní povrch vozovky, a poškodil tak levý přední i zadní disk kola a pneumatiky, čímž vznikla žalobkyni skutečná škoda ve výši 40.000,- Kč. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný jako vlastník místní komunikace za škodu odpovídá podle , o pozemních komunikacích, neboť zvýšená (vyčnívající) vpusť do kanálu je závadou ve sjízdnosti ve smyslu citovaného zákona; žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že závadu ve sjízdnosti nemohl odstranit a místo neopatřil dopravním značením, které by na závadu upozorňovalo. Odvolací soud neshledal spoluzavinění na straně žalobkyně, neboť způsob jízdy řidiče s ohledem na stavební stav vozovky a její šíři nebyl nijak neobvyklý a rychlost jízdy byla přiměřená.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podle názoru dovolatele měly soudy při svém rozhodování aplikovat ustanovení obč. zák., které je generálním liberačním důvodem. Namítá, že v řízení vyšly najevo podstatné skutečnosti, které odůvodňují závěr, že ke škodě došlo výlučným zaviněním poškozeného, neboť z toho, že řidič vozidla věděl o periodicky se vyskytující závadě ve sjízdnosti, nelze bez dalšího konstatovat, že nebyl povinen vznik škody předvídat. Žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že učinil nesprávný právní závěr, že řidič nemohl překážku vidět s dostatečným předstihem a také na ni nemohl přiměřeně reagovat; takový závěr je v rozporu s ustanovením , o silničním provozu, neboť poškozený ač věděl, že se na předmětném úseku pozemní komunikace pravidelně vyskytují závady ve sjízdnosti, bez přiměřených důvodů spoléhal, že ke škodě nedojde a jel takovou rychlostí, při níž nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. Má za to, že soudy obou stupňů v dané věci postupovaly zcela v souladu s hmotným právem a po správném posouzení skutkového stavu aplikovaly ustanovení , aniž současně shledaly spoluzavinění na straně žalobkyně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, na základě kterého by soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, přitom předestírá vlastní skutkové závěry („že ač poškozený věděl, že se na předmětném úseku pozemní komunikace pravidelně vyskytují závady ve sjízdnosti, bez přiměřených důvodů spoléhal, že ke škodě nedojde a jel v rozporu s ust. takovou rychlostí, při níž nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled“), na nichž pak buduje své právní posouzení věci (o výlučném zavinění poškozené). Tím, že z odlišných skutkových závěrů vyvozuje odlišný právní názor na věc, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Nejde tedy o posouzení otázky právní, tím méně pak otázky zásadního právního významu, jak vyžaduje ustanovení , odst. 3 Uplatněním dovolacího důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b)

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (40.000,- Kč), podle a , sazba byla snížena podle a citované vyhlášky na 7.050,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na výsledných 3.525,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , navýšených o částku 765,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % podle a , ve znění účinném od 1. 1. 2010.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2010

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu