Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
33DA860CB40CE8D7C1257A4E00651E1B.html
HTML · 16.48 KB
No categories available
4 Nd 208/2010
U S N E S E N Í
Benet Group, a. s.,
1) JUDr. Jiří Horák,
se sídlem 28.pluku 5/80, 100 00 Praha 10, správce konkurzní podstaty úpadce CASH & CAPITAL, a. s., se sídlem Vlastislavova 152/4, 140 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Richardem Schwarzem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 5, 100 00 Praha 1, a
2) ČKD Blansko Strojírny, a. s
., se sídlem Gellhornova 1, 678 18 Blansko, o určení vlastnictví k podniku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2003,
o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2003
se nepřikazuje
k projednání a rozhodnutí
Krajskému soudu v Brně
.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného 2), aby věc – řízení o určení vlastnictví k podniku, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 19 Cm 46/2003, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný 2) svůj návrh (č. l. 373) odůvodnil zejména tím, že současně „
vede řadu dalších soudních sporů a exekučních řízení, které jsou projednávány Okresním soudem v Blansku, popřípadě Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím, tedy v oblasti působnosti Krajského soudu v Brně a v jednom případě Okresním soudem v Ostravě
“, a jelikož všechna tato soudní řízení úzce souvisí s činností podniku ČKD Blansko a mohou mít vliv na činnost podniku ČKD, jakož i jeho majetek, je přesvědčen, že v případě nutnosti součinnosti Okresního soudu v Blansku, resp. Okresního soudu v Ostravě, bude komunikace s Krajským soudem v Brně snadnější a rychlejší. Dále žalovaný 2) uvedl, že je přesvědčen, že „
bude nutné provádět dokazování ohledně existence podniku, a jelikož má podnik sídlo v B. , tj. v místě, které patří do oblasti působnosti Krajského soudu v Brně, lze předpokládat, že v rámci dokazování ohledně existence podniku ČKD Blansko a jeho stavu mohou být v podniku prováděna místní šetření
“. S ohledem na výše uvedené má žalovaný 2) za to, že věc bude Krajským soudem v Brně projednána rychleji a hospodárněji.
Žalovaný 1) ve svém vyjádření (č. l. 384) uvedl, že se „
této delegaci vhodné apriori nebrání, nicméně ponechává rozhodnutí plně na úvaze věcně příslušného soudu
“.
Žalobce ve svém vyjádření (č. l. 385) uvedl, že s návrhem na delegaci vhodnou zásadně nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že pro takovouto změnu příslušnosti soudu neexistují žádné právní ani skutkové důvody, a že se jedná toliko ze strany druhého žalovaného o snahu protáhnout soudní řízení, které je u Městského soudu v Praze vedeno již od roku 2003. Dle jeho názoru nemá změna akcionáře žalovaného 2) vliv na změnu účastníka řízení. Dále, že žalovaný 1) i žalobce mají sídlo v obvodu příslušného soudu, a tedy by bylo nevhodné příslušnost soudu měnit. S ohledem na skutečnost, že podnik je věc hromadná a věc je projednávána již od roku 2003, většina důkazů, převážně listinného charakteru, již byla provedena, navíc soud již ve věci jednou rozhodl, a tedy zde není na místě ani námitka procesní ekonomie. Stejně tak je irelevantní námitka, že žalovaný 2) vede další soudní spory.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, že sídlo jeho podniku se nachází v působnosti Krajského soudu v Brně, a také tím, že v současné době vede další soudní spory, dle jeho názoru takového charakteru, že mohou mít vliv na řízení v této věci, a většina těchto soudních řízení je vedena v působnosti navrhovaného soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalovaným 2), tj. sídlo předmětného podniku, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. K okolnostem uváděným žalobcem je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá sídlo (bydliště, místo podnikání) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi tímto místem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Námitka, že žalovaný 2) současně vede další soudní řízení, je irelevantní, neboť místní příslušnost je posuzována v každém konkrétním případě a je třeba vždy vycházet z premisy čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení
: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata