Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5125/2008

U S N E S E N Í

Paedr. D. P.

1) V. V.

,

2) Z. M.

, oběma zastoupeným JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Generála Svobody 6, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. května 2008, č. j. -354, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2007, č. j. -328, zamítl žalobu na určení, že „F. O., byl v den své smrti, tj. 17. 7. 1991 vlastníkem jedné ideální poloviny pozemku, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracovitě Šumperk, v katastru nemovitostí pro obec Ruda nad Moravou, k. ú. H., na LV č. 69 a tam označeného jako pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ. Pozemkový katastr (PK), a to p. č. 85/1 o výměře 37 m2, který je vymezen a nově označen geometrickým plánem č. 321-9675/2004, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako st. p. č. 59/2 zastavěná plocha o výměře 37 m2 a že vlastníkem druhé ideální poloviny tohoto pozemku byla v den své smrti, tj. 17. 11. 1991 J. O., “ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. -354, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s uplatněním dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci [ , b) ].

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění novely provedené

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Dovolání není přípustné.

Přestože dovolatelka v dovolání výslovně neformuluje otázku zásadního právního významu, je z obsahu dovolání zřejmé, že spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v okolnosti, že odvolací soud posoudil dobrou víru žalovaných, resp. i manžela první žalované H. V. podmiňující nabytí vlastnického práva vydržením v rozporu s hmotným právem.

K posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, Nejvyšší soud České republiky zaujal právní názor již v rozsudku ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy, č. 5, ročník 2001, pod č. 49, podle kterého tuto otázku „je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka“. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze 7. května 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1176, podle kterého „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod pořadovým č. C 1068).

Nalézací soudy vyšly ze zjištění, že oplocení mezi oběma pozemky bylo zbudováno právními předchůdci žalobkyně a z jejich strany hranice pozemků nebyla nikdy zpochybňována. Právní předchůdci žalovaných začali na základě kupní smlouvy užívat i část sousedního pozemku (jenž je předmětem žaloby), který nebyl součástí kupní smlouvy v hranicích daných vybudovaným oplocením. Odvolací soud zdůraznil, že s přihlédnutím k existenci oplocení vystavěného právními předchůdci žalobkyně i vzhledem k výměře sporné části pozemku – 37 m2 (ve vztahu k celkové výměře pozemku parc. č. 59 111 m2) byli právní předchůdci žalovaných jako držitelé s přihlédnutím ke všem okolnostem v dobré víře. Úvaha odvolacího soudu o existence dobré víry vzhledem ke všem okolnostem posuzovaným z objektivního hlediska není zjevně nepřiměřená.

Pokud dovolatelka namítala, že k vydržení nemohlo dojít z toho důvodu, že V. V. a její manžel H. V. nedrželi předmětný pozemek po zákonem stanovenou dobu a z tohoto důvodu je posouzení otázky vydržení v rozporu s hmotným právem, pak tato námitka nemůže být důvodná, neboť odvolací soud nezaložil svůj závěr o vydržení výhradně na držbě uvedených osob, ale také na oprávněné držbě jejich právních předchůdců, která v dovolání žádným způsobem zpochybněna není. Možnost započíst si do vydržecí doby držbu právního předchůdce jakožto oprávněného držitele vyplývá z jednoznačného znění zákona ( , ).

Ve vztahu k dovolací námitce, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyly provedeny všechny navržené důkazy dovolací soud uvádí, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 a na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR – www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. března 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu ČR – www.nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu). Dovolatelka však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezila a tato se nepodává ani z obsahu dovolání, když neprovedení konkrétně navrženého důkazu takovou otázkou zjevně není.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proto podle věty první a , c) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že v dovolání úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu