Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 942/2009

U S N E S E N Í

PhDr. H. P.,

JUDr. J. A.,

zastoupené JUDr. Zdeňkem Augustýnem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 3, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2008, č.j. -99, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění: ( ):

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. září 2008, č.j. -99, podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2007, č.j. - 34, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. června 2007, č.j. -43, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, „že žalovaná zasáhla do práva žalobkyně na ochranu osobnosti, když dne 10. května 2005 bez vědomí a souhlasu žalobkyně vstoupila do bytu žalobkyně v obci B. č.p. 8 a provedla v jejím bytě domovní prohlídku a soupis věcí, čímž závažným způsobem narušila soukromou sféru žalobkyně a snížila její důstojnost“; zamítnuta byla též žaloba aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen“ o.z.) částku 200.000.- Kč a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud druhého stupně též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, a z nich pak vyvodil správné právní závěry. Odvolací soud dovodil, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována (nejen podle analogie o.z., když žalovaná byla užita jako notářka jiným subjektem k sepisu notářského zápisu), neboť notář není odpovědný za to, že před ním činěný úkon nebo probíhající děj, je v souladu se zákonem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení Uplatňuje dovolací důvody uvedené v ustanovení a a) Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a o.z. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. , případně rozsudek téhož soudu ze dne 20. května 2010, sp.zn. , apod.). Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Ustanovení až nepočítají s přípustností dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , když žalobkyně nemá na jejich náhradu nárok, zatímco žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu