Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4082/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. P. B., správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci se sídlem Frýdek-Místek, Palackého 133,zastoupeného JUDr. Květoslavem Hlínou, advokátem se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalované ALSTOM s. r. o. sesídlem Brno, Olomoucká 7/9, zastoupené JUDr. Vierou Štichovou, advokátkou se sídlem Brno, Erbenova 3, o zaplacení 3,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2008, č. j. -186, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2008, č. j. -186, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2007, č. j. -156, ve výrocích, jimiž bylo uloženo žalované zaplatit žalobci 3,500.000,- Kč s 11,73 % ročním úrokem z prodlení ode dne 23. 1. 1999 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle žalovaná zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že smlouva o zastavení pohledávky není neplatná jako celek podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť její neplatnou část - články VI. a VII., kterými byla sjednána propadná zástava, lze oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu obč. zák. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha o tom, zda z obsahu konkrétního právního úkonu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, vyplývá nemožnost oddělit jeho část od ostatního obsahu, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v daném případě lze proto jen velmi obtížně zobecnit (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 23). Navíc k otázce částečné neplatnosti právního úkonu ( obč. zák.), resp. k oddělitelnosti té části právního úkonu, která je neplatná, od ostatního jeho obsahu se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. jeho rozhodnutí ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Právní rozhledy č. 8/99, ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , publikované v tomtéž časopise č. 6/98, nebo ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy č. 6/98). V nich vyslovil právní názor, že „oddělitelnost“ části právního úkonu od ostatního jeho obsahu ( obč. zák.) je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu anebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo ( obč. zák.). Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Protože odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích uvedeného výkladu, není opodstatněná dovolací výtka, že jeho rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem.

Obdobně je tomu s předestřenou právní otázkou platnosti právního úkonu z pohledu určitosti vyjádřeného projevu vůle ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., konkrétně namítanou nesrozumitelností odkazu na smlouvu o dílo v článku III. smlouvy o zastavení pohledávky. I tato otázka postrádá judikatorní přesah; navíc nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které nebyly dosud řešeny, a nebyla posouzena v rozporu s hmotným právem (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. ).

Výhrady žalované, že vždy plnila na účet společnosti MIKO, a. s. a nikoli na účet zástavního věřitele a že k tomu nebyla zástavním věřitelem ani zástavcem vyzývána, jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , který je v poměrech přípustnosti dovolání podle vyloučen.

Protože dovolání žalované není přípustné, dovolací soud je odmítl ( věta první a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 16. září 2010

JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu