Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2571/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Město Bystřice nad Pernštejnem se sídlem Bystřice nad Pernštejnem, Masarykovo nám. 57, zastoupeného JUDr. Dobromilou Alexovou, advokátkou se sídlem Bystřice nad Pernštejnem, Masarykovo nám. 55, proti žalovaným 1)M. B. a 2) M. B., zastoupených JUDr. Josefem Konečným, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Horní 30 o zaplacení částky 40 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka Jihlava ze dne 22. 4. 2009, č. j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovoláním proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Žďáru nad Sázavou ze dne 25. 3. 2008, č. j. -39, jako první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v

Podle ve znění před změnou provedenou (srov. čl. II přechodná ustanovení ) dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv soudy nižších stupňů v posuzovaném případě o žalobě rozhodly jedním výrokem (nepočítaje výrok o nákladech řízení), ve skutečnosti rozhodovaly o dvou různých nárocích, z nichž každý by mohl být žalován zvlášť. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o více nárocích, posoudit u každého nároku zvlášť a bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. ; dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. ). Jak již bylo předesláno, v posuzovaném případě se jedná o dva různé nároky, z nichž každý by mohl být žalován zvlášť, a to jednak o nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího nájemnému za užívání předmětného bytu za období od prosince 2005 do října 2006 ve výši 20 581,- Kč a nárok na vydání bezdůvodného obohacení za uhrazené služby spojené s užíváním bytu za totéž období ve výši 19 419,- Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého posuzovaného nároku má charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Z uplatněných nároků pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající nájemnému za užívání předmětného bytu za období od prosince 2005 do října 2006 ve výši 20 581,- Kč převyšuje částku 20 000 Kč a dovolání proti němu může proto být za splnění dalších dovolacích podmínek přípustné. Jelikož výrokem odvolacího soudu v tomto případě bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolání je přípustné pouze v případě, dospěje – li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam / /. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce podle ve znění před změnou provedenou (srov. čl. II přechodná ustanovení ) zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přípustnost dovolání podle je dána i tehdy, je-li řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterou došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle základních práv a svobod (dále jen „ “), příp. též Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“), jak vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. nebo z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. žalovaných uvedená v dovolání ze dne 18. 2. 2010, dle které soudy neprovedly potřebné dokazování ke zjištění toho, jaká byla konkrétní spotřeba jednotlivých médií, dodávaných jako služby do bytu, se týká výlučně nároku na vydání bezdůvodného obohacení za uhrazené služby spojené s užíváním bytu za období od prosince 2005 do října 2006 ve výši 19 419 Kč, tedy nároku nepřevyšujícím 20 000 Kč; Jelikož tato námitka nemůže s ohledem na a shora uvedené založit přípustnost dovolání, dovolací soud se jí s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení dále nezabýval.

Dovolatelé v dovolání ze dne 18. 2. 2010 dále namítali, že:

a) nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy,

b) odvolací soud nedostatečně zohlednil tíživou situaci žalovaných, když rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit 50 % nákladů řízení

Žalobce ve vyjádření k dovolání ze dne 15. 3. 2010 navrhnul, aby dovolací soud dovolání zamítl. Poukázal zejména na to, že s ohledem na prokázané skutečnosti je dovolání nepřípustné a neopírá se o žádný zákonem stanovený důvod.

1. K námitce ad a) týkající se rozporu s dobrými mravy

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, musí být vždy v každém jednotlivém případě opřen o zcela konkrétní zjištění a následně individuálně posouzen. Tato skutečnost obvykle vylučuje, aby posouzení rozporu s dobrými mravy mohlo představovat otázku zásadního právního významu, neboť zásadní právní význam rozhodnutí je dán tehdy, je-li v něm řešená právní otázka významná nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010,. sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. ). Jinými slovy, odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy by mělo zůstat výjimečným, mělo by vést k nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, nikoliv však k oslabování právní jistoty a ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem. Jak již také bylo uvedeno, rozpor výkonu práva s dobrými mravy musí být v každém konkrétním případě individuálně posouzen. Tento požadavek mohou lépe naplnit soudy nižších stupňů, u nichž řízení probíhá za přítomnosti účastníků a kde každý z účastníků má možnost se k věci vyjádřit. Za této situace je možno uzavřít, že paušální námitka výkonu práva v rozporu s dobrými mravy v posuzovaném případě přípustnost dovolání založit nemůže.2. K námitce ad b) týkající se nákladů řízení Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dovolání proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanovením § 238, § 238a a § 239 o .s .ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. ). Námitka žalovaných, že odvolací soud nedostatečně zohlednil tíživou situaci žalovaných, když rozhodl o povinnosti zaplatit 50 % nákladů řízení, proto přípustnost dovolání založit nemůže. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz a nalus.usoud.cz.Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku o zaplacení částky 19 419 Kč není s ohledem na ustanovení ve znění před novelou provedenou přípustné, zatímco rozhodnutí o zaplacení částky 20 581 Kč nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalobce k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle věty první a odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovaným, jejíchž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 3 525,- Kč ( , , , , věta první ) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( , , 3 ), vše zvýšeno o DPH ve výši 20 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 8. září 2010 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.předsedkyně senátu