Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
381838FECD9523DCC1257A4E006955EA.html
HTML · 13.58 KB
No categories available
28 Cdo 2742/2010
U S N E S E N Í
J. M. (dříve T.)
Ing. J. H.
, zastoupenému JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751,
o zaplacení částky 82.800,- Kč s příslušenstvím
, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 56/2006 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009, č. j. 29 Co 410/2009 -246, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 6774,- Kč k rukám JUDr. Milana Břeně, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 27. 2. 2009, č. j. 3 C 56/2006 -221, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 82.800,- Kč s přísl. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2009, č. j. 29 Co 410/2009 -246, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s přísl. (výrok I.), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), a důvodnost pak spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, stejně jako v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla především to, že dovolání podle jejího názoru není přípustné vzhledem k ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. o. s. ř. ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb. , kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. ).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a dovolací důvod uplatnil podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání však přípustné není.
Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč v obchodních věcech, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 82.800,- Kč s přísl. Odvolací soud v daném sporu dospěl k závěru, že se jedná o věc obchodní (v souvislosti s otázkou délky promlčecí doby). Dovolatel se mýlí, konstatuje-li ve svém dovolání, že má-li se jednat o věc obchodní, musel by ji v prvním stupni rozhodovat krajský soud. Není totiž pravdou, že všechny obchodněprávní spory projednává v prvním stupni krajský soud – jedná se pouze o spory taxativně vypočtené v ust. § 9 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Jestliže tedy Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 25. 3. 2008, č. j. Ncp 102/2008 -212, rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný okresní soud, když se nejedná o spor ve smyslu § 9 odst. 3 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný v předmětné době již nevykonával funkci statutárního orgánu společnosti, neznamená to, že se nemůže jednat o věc obchodní, ale pouze to, že ji má projednat a rozhodnout v prvním stupni příslušný okresní soud. Vzhledem k povaze věci, jejímž předmětem je žalobkyní tvrzené neoprávněné vyplácení odměny žalovanému určené pro člena statutárního orgánu právnické osoby v období, kdy již tento nebyl členem představenstva, pak bylo zcela namístě, že odvolací soud spor posoudil jako obchodněprávní a dovolací soud se s ním v tomto názoru ztotožňuje. Protože se přitom jedná o peněžité plnění a jistina je nižší než 100.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 , části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 5.345,- Kč podle ust. § 3 odst. 1 bodu 4., § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb. , a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. , obojí navýšené o DPH podle ust. § 137 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem tedy 6.774,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu