Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2962/2010

U S N E S E N Í

MUDr. A. Š.

statutárnímu městu Ostrava

– Magistrátu města Ostravy, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo nám. 8, o 390.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2007, č.j. -180, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se na žalovaném domáhal náhrady škody způsobené na zdraví s odůvodněním, že dne 20. 3. 2000 v ranních hodinách uklouzl a upadl na neposypaném chodníku na náledí a přivodil si vážný úraz levé dolní končetiny.

Okresní soud v Ostravě poté, co jeho částečný rozsudek ze dne 23. listopadu 2004, č. j. -70, jímž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci na bolestném částku 54.000,- Kč s úrokem z prodlení, byl k odvolání žalovaného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2005, č.j. -92, změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, následně rozsudkem ze dne 2. srpna 2006, č.j. -159, rozhodl o dalších nárocích na náhradu škody na zdraví tak, že žalobu na zaplacení částky 339.079,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Vycházel ze zjištění, že žalobce za mrazivého počasí v časných ranních hodinách upadl na namrzlé a neposypané místní komunikaci, jejímž vlastníkem je žalovaný. Vzhledem k tomu, že o nároku žalobce proti žalovanému na náhradu bolestného za poškození zdraví tímto úrazem bylo již pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem, odkázal za závěry Krajského soudu v Ostravě v rozsudku ze dne 24. 10. 2005, č.j. -92, a dovodil, že nárok není v základu důvodný, neboť není dána odpovědnost žalovaného za škodu na zdraví žalobce ve smyslu

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. června 2007, č.j. -180, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že ani po doplnění dokazování dispečerskými záznamy z ÚK Ostrava – Poruba za období 18.-20. 3. 2000 se skutkový stav oproti jeho předchozímu rozhodování o náhradě bolestného nezměnil. Stav, jenž nastal kolem třetí hodiny ráno dne 20. 3. 2000 na místě úrazu žalobce, nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti ve smyslu ustanovení ve znění tehdy účinném. Nejednalo se totiž o takovou změnu ve schůdnosti, kterou by chodec nemohl předvídat, pokud by přizpůsobil pohyb dané povětrnostní situaci. Bylo prokázáno, že chodník byl v době úrazu žalobce namrzlý, čehož si byl žalobce vědom, a odvolací soud ani po doplnění řízení neshledal důvody k závěru, že by odstranění námrazy na komunikaci v době před úrazem žalobce bylo v mezích možností žalovaného.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z odst, 1 písm. b) , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Poukázal na to, že žalovaný coby vlastník předmětné komunikace je povinen zajišťovat na ní schůdnost a sjízdnost, a namítá, že žalovaný neprokázal, ze nebylo v jeho možnostech ošetřit komunikaci např. posypem, což by zlepšilo její schůdnost. Dovozuje, že žalovaný se nemůže zprostit odpovědnosti za stav předmětné komunikace, neboť bylo v jeho možnostech provést ošetření komunikace „jakýmkoliv způsobem“ v zákonem stanovené lhůtě 48 hodin, a nebránily mu v tom žádné nepředvídatelné okolnosti, když mrazivé počastí přetrvávalo již několik dní. Pokud by komunikace byla ošetřena alespoň v předchozích dnech, nebyl by stav této komunikace tak kluzký a k tak vážnému úrazu nemuselo dojít. „Pro spravedlivé rozhodnutí ve věci“ pak měly být předloženy a před soudem provedeny navrhované důkazy, konkrétně deník a plán zimní údržby. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 4. června 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 339.079,- Kč s příslušenstvím, se posuzuje podle , neboť mu nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, což je základní podmínka přípustnosti dovolání podle Dovolání může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na závěru, že žalovaný neodpovídá za škodu vzniklou žalobci uklouznutím a pádem na chodníku vzhledem k tomu, že stav komunikace v době úrazu neodpovídá pojmu „závada ve schůdnosti“ ve smyslu , o pozemních komunikacích.

Vzhledem k tomu, že dovolací soud se na témže skutkovém základě zabýval právním posouzením uplatněného nároku žalobce na náhradu škody na zdraví z hlediska v rozsudku ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. , nepředstavují námitky dovolatele právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( ). Ostatní námitky žalobce, pokud se týkají provedení dalších důkazů ( ) či skutkových zjištění ( ) zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tedy ani přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládají.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.

předsedkyně senátu