Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4483/2009

28 Cdo 4483/2009

U S N E S E N Í

JUDr. M. Č.,

Pozemkovému fondu České republiky,

 se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. -157, takto:

I.  Dovolání

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. -157, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2008, č. j. -119, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na převod pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu žalobce se změnou žaloby připuštěnou při posledním jednání soudu prvního stupně domáhal uzavření kupní smlouvy podle o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, mělo se tedy jednat o úplatný převod pozemku, přičemž část kupní ceny měla být hrazena formou započtení neuspokojených tzv. restitučních nároků, které žalobce získal postoupením. Odvolací soud dále zjistil, že teprve v doplnění odvolání žalobce sdělil, že dne 1. 7. 2005 ohledně předmětného pozemku již kupní smlouvu se žalovaným uzavřel. Věc posoudil ve smyslu ustanovení , 3, 4, 5 ve znění účinném ke dni 15. 7. 2003 s tím, že žalobci nemohl nárok na uzavření kupní smlouvy vzniknout, neboť k tomuto dni nebyly pozemky zařazeny do veřejné nabídky, k tomuto datu žalobce o převod pozemků nepožádal a neuplatnil své přednostní právo. Odvolací soud též vyslovil, že nárok žalobce nebyl rozpracovaným případem, jelikož k vyhlášení prodeje předmětného pozemku nedošlo před účinností novely zákona (6. 8. 2003). Zaujal názor, že nájemce pozemků není oprávněn si pozemek vybírat, může o něj pouze požádat a účastnit se výběrového řízení. Konstatoval, že rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. řeší pouze problematiku oprávněných osob, nikoliv postupníka či nájemce, jejichž nároky nebyly řadu let uspokojeny. Shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nelze na případ žalobce aplikovat, neboť jeho nároky byly průběžně uspokojovány.

Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně zhodnotil dopady rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve vztahu k , tzv. restituční tečku ve vztahu k žalobci jako postupníkovi restitučního nároku. V tomto směru odkazoval na konstantní judikaturu odvolacího a dovolacího soudu. Poznamenal, že rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. nelze považovat za průlomové. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že postavení žalobce jako oprávněné osoby - postupníka či jako nájemce předmětného pozemku nezakládá jeho zákonný nárok na převod konkrétního pozemku, žalovanému tedy zákon nestanoví povinnost zařadit do veřejné nabídky konkrétní pozemek a v konkrétní lhůtě ho převést konkrétní osobě.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle , b) Vytýkal odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil otázku důsledků změny žalobního petitu a okamžik vzniku práva na přednostní prodej pozemku ve smyslu Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že právo na přednostní převod pozemku vznikne až vyhlášením prodeje na úřední desce. V dovolání poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a na rozhodnutí Ústavní soudu sp.zn. . Zdůrazňoval, že je v postavení samostatně hospodařícího rolníka, je veden v evidenci samostatně hospodařících rolníků a má v pronájmu řadu pozemků, které jsou řádně a systematicky obhospodařovány. Namítal, že jednání žalovaného je diskriminační a svévolné. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.

Žalovaný navrhl zamítnutí, případně odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Pokud jde o právní posouzení věci, neshledal dovolací soud, že by posouzení věci odvolacím soudem bylo v rozporu s ustanoveními hmotného práva ve smyslu ve vztahu k ustanovení  Dovolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které vychází z konstantního výkladu tam uvedených ustanovení a dopadá na skutková zjištění v této konkrétní věci.

Pro úplnost je vhodné dodat, že obdobnou problematikou se Nejvyšší soud ČR zabýval rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. . Dovolací soud dále konstatoval, že odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a na rozhodnutí Ústavní soudu sp.zn. je v dané věci nepřípadný.

Tvrzení obsažená v dovolání tedy žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , odst. 3 v dané věci nenaplnila.

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2010

JUDr. Josef  R a k o v s k ý

předseda senátu