Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
57FA85974FD224F1C1257A4E006A8824.html
HTML · 17.63 KB
No categories available
25 Cdo 1564/2008
25
Cdo 1564/2008
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
ZEMOS Orlické Podhůří a.s.,
se sídlem Velká Skrovnice čp. 25, IČ 25272021, zastoupeného JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Balcarova 2, proti žalované:
ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB,
se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, IČ 45534306, o 485.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 92/2002 , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006 -215, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006 -215,
se
v zamítavém výroku o věci samé a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení
zrušuje
a věc
se
v tomto rozsahu
vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové poté, co usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005 byl zrušen jeho předchozí rozsudek ze dne 3. 12. 2003, jímž bylo vzájemné žalobě na zaplacení částky 485.253,- Kč s příslušenstvím plně vyhověno, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 23. 11. 2005, č. j. 37 Cm 92/2002 -187, zamítl vzájemnou žalobu žalované pojišťovny na zaplacení dlužného pojistného ve výši 485.253,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 31. 8. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že pojistný vztah mezi účastníky, založený pojistnou smlouvou na dobu od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, zanikl k 31. 8. 1998 výpovědí, kterou žalovaná akceptovala. Z písemného prohlášení pracovnice právního předchůdce žalované soud dovodil, že pojistné za období do 31. 8. 1998 bylo zaplaceno. Protože podle ust. § 803 obč. zák. (ve znění tehdy účinném) žalované náleželo pojistné pouze do doby zániku pojištění, neshledal soud vzájemnou žalobu důvodnou.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 9 Cmo 57/2006 -215, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 141.731,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 17. 8. 2001 do zaplacení, a žalobu zamítl ohledně 23 % úroku z prodlení z částky 141.731,- Kč od 31. 8. 1998 do 16. 8. 2001 a 14,5% úroku z prodlení z této částky od 17. 8. 2001 do zaplacení a dále ohledně částky 343.522,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 31. 8. 1998 a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalované náleží pojistné za dobu trvání pojištění, tedy do 31. 8. 1998. Vzhledem k tomu, že pojištění zaniklo dohodou účastníků, neshledal důvodným požadavek žalované, aby základem pro výpočet splátek pojistného byla částka ročního pojistného bez zohlednění tzv. komerční slevy. Pokud jde o výši nároku žalované, vycházel z částky sjednaného ročního pojistného, tj. z částky 531.492,- Kč i pro určení splátek pojistného. „Z obsahu spisového materiálu“ odvolací soud jako nesporné dovodil, že žalobce uhradil k datu zániku pojištění dvě splátky pojistného, což dle výpočtu soudu činí 212.597,- Kč. Žalované proto náleží na pojistném za dobu trvání pojištění rozdíl mezi částkou ve výši 8/12 sjednaného ročního pojistného a částkou žalobcem zaplacenou, tj. 141.731,- Kč. Protože žalovaná neprokázala skutečnosti rozhodné pro určení počátku prodlení žalobce k 31. 8. 1998, odvolací soud při určení počátku prodlení žalobce vyšel z data, kdy byla žalobci doručena žaloba (vzájemný návrh).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Namítá, že žalobce zaplatil na pojistném pouze částku 53.149,- Kč, což je uvedeno i v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2003, č.j. 9 Cmo 543/2004 -160, a v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 37 Cm 92/2002 , a žalobce nikdy netvrdil, že zaplatil více. Dále namítá, že žalobce se dostal do prodlení s placením pojistného již k 1. 9. 1998, tj. okamžikem nedodržení splatnosti druhé splátky pojistného, a měly jí být proto přiznány úroky z prodlení od této doby ve výši 23 %. Nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, jež neodpovídá zásadě vyjádřené v § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkového zjištění, jež by bylo učiněno na základě dokazování, nýbrž závěr o zaplacení částky 212.597,- Kč na pojistném vychází z nesporných skutečností, že žalobce uhradil částku do výše dvou splátek pojistného a že první dvě splátky představovaly 40 % ročního pojistného. Jestliže roční pojistné činilo 531.492,- Kč, pak 40 % ročního pojistného činí 212.597,- Kč. Zdůraznil, že pouze zjištění o výši ročního pojistného (531.492,- Kč) učinil soud na základě dokazování, zatímco zjištění o zaplacení částky 212.597,- Kč vychází z nesporných skutečností, o nichž se dokazování neprovádí. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. není proto dle jeho názoru naplněn. Navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), dospěl k závěru, že dovolání do zamítavého výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. 6. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb. ).
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění o výši částky zaplacené žalobcem, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se jedná, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo.
Podle § 120 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Shodná tvrzení účastníků jsou údaje o skutkové stránce věci. Pokud se však účastníci ve svých tvrzeních o téže skutkové okolnosti rozcházejí, musí se taková skutková okolnost prokazovat pomocí důkazních prostředků (srov. např. R 76/2003).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „z obsahu spisového materiálu lze jako nesporné dovodit, že žalobce uhradil pouze část pojistného v rozsahu sjednaných dvou splátek“. Nehledě k tomu, že není zřejmé, z obsahu jakých listin ve spise odvolací soud k tomuto závěru dospěl, nelze přehlédnout, že v podaném odvolání žalovaná výslovně uvedla, že žalobce zaplatil na pojistném pouze jednu splátku ve výši 53.149,- Kč (č.l. 193 spisu) a že zaplacením 53.149,- Kč nebylo pojistné za dobu trvání pojištění uhrazeno. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že sjednané pojistné za období 1. 1. – 30. 8. 1998 je zaplaceno, a při odvolacím jednání uvedl, že k datu 31. 8. 1998 byly na pojistném zaplaceny dvě splátky ve výši sjednané v pojistné smlouvě. Jestliže za této situace odvolací soud na základě „nesporných tvrzení účastníků“ učinil zjištění o zaplacení částky 212.597,- Kč, pochybil, neboť k žádnému shodnému tvrzení účastníků v tomto směru nedošlo a toto skutkové zjištění neodpovídá ani údajům účastníků v jejich písemných podáních, když žalovaná tvrdila zaplacení částky 53.149,- Kč a žalobce tvrdil zaplacení dvou splátek, aniž by vůbec uvedl jejich výši. Ostatně ani údaj žalobce o zaplacení dvou splátek pojistného se neshoduje s tvrzením žalované a je evidentní, že účastníci se ve svých tvrzeních o této skutečnosti rozcházejí.
Skutkové zjištění o výši zaplaceného pojistného, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve shodných tvrzeních účastníků ani v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je naplněn.
Z uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1 , věta za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu