Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3755/2008

Cdo 3755/2008

U S N E S E N Í

GE Money Multiservis, a.s.

M. S.

toho času neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí JUDr. Halinou Cibienovou, advokátkou se sídlem v Orlové - Lutyni, Zahradní 1364, pro 14.232,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 4. 2008, č. j. -29, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinného proti usnesení z 2. 4. 2007, č. j. -8, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou, že „v exekuci uplatněný úrok má charakter lichvy“ se vypořádal závěrem, že povinný jí zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož přezkum soudu v exekučním řízení nepřísluší. Zda oprávněná podle hmotného práva nemá nárok na vymáhané plnění z titulu úroku, např. pro rozpor s dobrými mravy, může soud v exekučním řízení posuzovat teprve v řízení o zastavení exekuce. Krajský soud uzavřel, že v odvolání uplatněné námitky z hlediska ustanovení § 44 odst. 2 věty druhé exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodné nejsou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, k němuž připojil „návrh na zastavení exekuce pro její nezákonnost.“ Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že v souzené věci „jde právě o případ, kdy dovolací důvody jsou tak závažné, že zcela zpochybňují nařízení exekuce pro peněžité plnění, kdy jeho nedílnou součástí jsou i smluvené úroky z prodlení, jež s ohledem na svou výši nejsou úroky obvyklými. Byly-li totiž sjednány sazbou 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení, což představuje roční úrok ve výši 36,94 %, má takto dohodnutý úrok (v době, kdy zákonný úrok z prodlení činil 2 %) charakter lichvy a jeho sjednání tudíž bylo v rozporu s dobrými mravy.“ Povinnému by měla být dána „možnost domáhat se zrušení exekučního titulu“, v opačném případě namítá, že „se jedná o vadu exekučního titulu, kdy exekuce nemůže být na jeho základě vykonána a je ze zákona nepřípustná“. Podle jeho názoru „je rozhodnutí o nařízení exekuce nevykonatelné, neboť exekuce nemůže být nařízena a následně vykonána na základě ze zákona neplatného rozhodnutí, i když je tento rozsudek opatřen doložkou právní moci.“ Povinný navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo „podle a v plném rozsahu zrušeno, a aby bylo rozhodnuto, že odvolání z 21. 3. 2008 se vyhovuje, případně, že se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , a – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ). Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil. Námitkou, že „výše úroku má charakter lichvy“, zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je podle ustanovení vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. září 2010

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu