Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 819/2010

U S N E S E N Í

R. H.,

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. , byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. l tr. zák. Za tento trestný čin a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. , byl odsouzen podle § 234 odst. l tr. zák., § 42 odst. l tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze a další obsahově navazující rozhodnutí. Dále bylo obviněnému podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo protitoxikomanické ústavní ochranné léčení.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. . Podle odst. l písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce zrušen a podle tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem loupeže podle odst. l tr. zákoníku (, , ve znění ) a odsouzen podle odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle , odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému nově uloženo také protitoxikomanické ústavní ochranné léčení.

Jako zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Nymburce spočíval v tom, že obviněný dne 27. 6. 2009 kolem 18,00 hodin v S., okr. N., na chodníku před domem čp. ... v P. ul. přistoupil zezadu k poškozené J. M., v úmyslu zmocnit se její tašky, kterou nesla v pravé ruce a v které kromě občanského průkazu měla deštník, mobilní telefon v hodnotě 500 Kč a peněženku s hotovostí 500 Kč, uchopil tašku, snažil se ji vytrhnout poškozené takovou silou, že poškozenou strhl na zem, a poté, co poškozená upadla, ji asi 15 vteřin tahal po zemi, avšak tašky se mu nepodařilo zmocnit, z místa utekl a svým jednáním způsobil poškozené odřeninu levého kolene, tržné poranění palce pravé ruky a šok z napadení, takže po ošetření musela být hospitalizována v Nemocnici Nymburk.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl výrok o vině, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku, a vyjádřil názor, že správně měl být posouzen jako pokus krádeže. Uvedl, že proti poškozené nepoužil násilí takové intenzity, jakou předpokládá ustanovení § 173 odst. l tr. zákoníku. Kromě toho vytkl, že v době činu nebyl trestně odpovědný vzhledem k své drogové závislosti, a v tomto ohledu projevil nesouhlas se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Nymburce věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo užije proti jinému násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Porovnají-li se skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, s uvedenými znaky zločinu loupeže, je zřejmé, že Krajský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud posoudil skutek jako zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku. Jednání obviněného proti poškozené evidentně spočívalo ve vynaložení fyzické síly, s jejímž použitím se obviněný snažil překonat odpor poškozené a vzít jí tašku s dalšími věcmi. Pokud obviněný nakonec nedosáhl svého záměru, nesvědčí tato okolnost o tom, že by z jeho strany nešlo o násilí, nýbrž o tom, že se mu nepodařilo překonat odpor poškozené. Intenzitu vynaložené fyzické síly, se kterou obviněný vedl útok proti poškozené, přesvědčivě demonstruje to, že obviněný strhl poškozenou na zem a poté, co upadla, ji ještě asi 15 vteřin vláčel po zemi. Tato část jednání obviněného jasně směřovala k tomu, aby její odpor překonal a aby tímto způsobem získal její tašku do své moci (k otázce intenzity násilí viz přiměřeně č. rozh. tr.). Posoudit skutek jako krádež by přicházelo v úvahu za předpokladu, že by se jednání obviněného omezilo jen na nenadálé vytržení tašky z ruky poškozené. V takovém případě by šlo o krádež právě proto, že nenadálostí vytržení by obviněný v podstatě dosáhl toho, že poškozená by nekladla žádný odpor. Poškozená ovšem držela tašku natolik pevně, že se obviněnému nepodařilo ji vytrhnout. O pokus krádeže by tudíž šlo za situace, že by tím jednání obviněného skončilo. Obviněný ale pokračoval ve snaze vytrhnout tašku z ruky poškozené i přes její odpor, který se snažil překonat tím, že své jednání vystupňoval vláčením poškozené po zemi po dobu asi 15 vteřin. Tím obviněný výrazně překročil meze, v nichž bylo možné posoudit skutek jako pokus krádeže, a naplnil již znaky zločinu loupeže podle odst. l tr. zákoníku (k rozlišení obou trestných činů viz přiměřeně č. rozh. tr.).

Obviněný se činu dopustil jako trestně odpovědný pachatel, neboť jeho duševní stav v době činu nebyl nepříčetností. Pro tento závěr měly soudy oporu ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který podal znalec MUDr. Pavel Štych. Znalec v posudku vysvětlil, z jakých podkladů vycházel a jakými úvahami se řídil, podal posudek poté, co osobně vyšetřil obviněného jako osobu dlouhodobě konzumující heroin, a konstatoval, že v době činu byla u obviněného plně zachována rozpoznávací schopnost a jen lehce a nepodstatně snížena ovládací schopnost. O znaleckém posudku nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti. Takové pochybnosti rozhodně nevyplývají z toho, že obviněný paušálně a nekonkrétně projevil nesouhlas se znaleckým posudkem.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. l písm. g) tr. ř., a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2010

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec