Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 62/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. D., zastoupené JUDr. Zdeňkem Kašpárkem, Csc., advokátem se sídlem Nad Primaskou 5, Praha 10, PSČ 100 00, proti žalovanému M. F., o zaplacení 977.334,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. -341, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl rozsudkem ze dne 13. dubna 2007, č. j. -290, ve znění usnesení ze dne 14. prosince 2007, č. j. -308, že návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 977.334,- Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 977.334,- Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), dále žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.) a konečně státu se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů znalečného (výrok III.)

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako objednatelnou a žalovaným jako zhotovitelem byla dne 27. 11. 1998 uzavřena smlouva o dílo podle obchodního zákoníku na novostavbu rodinného domu v Újezdu nad Lesy, na základě v řízení provedených důkazů včetně znaleckých posudků pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně na zaplacených zálohách poskytla více, než sjednanou cenu díla včetně zabudovaného materiálu a provedených víceprací a dále slevy z ceny díla za vady plnění, to vše v celkové výši uplatněné žalobkyní.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudkem soudu prvního stupně ve znění výše uvedeného usnesení potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Žalobkyně uplatněný nárok neprokázala. Základními důkazy pro rozhodnutí soudu se staly znalecké posudky ing. U. a Ing. K., zadané soudem a jimi byla oceněna cena provedeného díla včetně víceprací. V řízení nebylo prokázáno, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu (dále též „obč. zák.“), ani nárok žalobkyně na 25% slevu z ceny díla podle ve spojení s an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“).

Odvolací soud proto věcně správný rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení podle (dále též „ “) potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které „odůvodňuje zásadním významem právní otázky nesprávného soudního postupu v dané věci.“ Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle dovolatelka spatřuje v tom, že „odvolací soud věc posoudil podle nesprávného zjištění skutkového stavu věci.“ Dovolatelka odkazuje na a na judikát Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. ) řeší-li otázku dokazování. Odvolacímu soudu vytýká „nedostatečné zhodnocení věci, jednostranné hodnocení důkazů spolu s nedostatečným zhodnocením předložených dokumentů, svědeckých výpovědí a dalších důkazních materiálů.“

Dovolatelka namítá, že žalovaný nevedl stavební deník, neposkytl rozpis prací a nedoložil jej fakturami a obdržené zálohy řádně nevyúčtoval. Dovolatelka předložila soudu 6 znaleckých posudků, svědčících o nekvalitním provedení stavby. Výslechy svědků, které odvolací soud hodnotil, byly výslechy nejbližších rodinných příslušníků žalovaného. Sjednaná cena díla byla jen orientační a žalovaný nedoložil řádným vyúčtováním jednotlivé položky. Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěry znaleckého posudku Ing. Kříže. Odvolací soud se nevypořádal s předáním díla s vadami, s odstraněním těchto vad a výší slevy, když nepřihlédl k nákladů, které vynaložila žalovaná.

Dovolatelka shrnuje, že odvolací soud nepřihlédl k posudkům soudních znalců, předloženým žalovanou, neprovedl požadované dokazování, jako svědky vyslechl pouze nejbližší rodinné příslušníky žalobkyně a nezohlednil náklady žalované.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle znění účinného před 1. 7. 2009); užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Na daný případ tudíž dopadá procesní úprava dovolání, účinná do 30. 6. 2009. Dovolací soud nicméně aplikoval ustanovení ve znění účinném od 1. 7. 2009, jak mu to umožňuje výše cit. přechodné ustanovení, jelikož to v posuzovaném případě umožňují konkrétní procesní podmínky, stanovené aplikovaným ustanovením.

Nejvyšší soud, po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ), se na prvním místě musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

V předmětném případě jde o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a proto přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

V takovém případě se dovolací přezkum otevírá pro posouzení právních otázek, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání v tomto případě nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak pouze důvod podle , kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.

V dané věci – jak je zřejmé z obsahu dovolání – dovolatelka založila výtku nesprávného právního posouzení věci na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění a na způsobu výslechu hodnocení důkazů (ať již písemných – zvláště znaleckých posudků, anebo i svědeckých výpovědí). Takové námitky však pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu podřadit nelze.

Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu nevymezuje a dovolací soud neshledal ani, že by odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem, nutno uzavřít, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a tudíž dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle přípustné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ust. věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. září 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu