Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4511/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Mgr. J. Z., správce konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST, s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Žižkova 2609/102, IČ 45475792, proti žalovanému R. L., zast. Mgr. Janem Valihrachem, advokátem v Jihlavě, Žižkova 13, pro vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2008, č. j. , takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 6. 2006, č. j. -98 zamítl žalobu jíž se žalobce domáhal zaplacení 4,900.000,- Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 1. 2008, č. j. -112 ve znění usnesení tohoto soudu ze dne 25. 1. 2008, č. j. -115 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení tak, žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradě 509.178,25,- Kč a poté rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, když žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 125.396,- Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že dokazování doplnil čtením výpisu z obchodního rejstříku společnosti INTERNATIONAL INVEST, s. r. o. (úpadce) ohledně zjištění toho, kdo byl v rozhodné době za tuto společnost oprávněn jednat, popř. udělit plnou moc žalovanému k zastoupení při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že z dokazování vyplynulo, že úpadce neměl v rozhodné době jednatele, pouze jediného společníka, který neměl postavení jednatele. Vzhledem k tomu zde nebyl žádný orgán oprávněný jednat za úpadce, popř. oprávněný udělit žalovanému plnou moc k jednání o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Dále nebylo zjištěno, že by žalovaný byl oprávněn jednat za úpadce z jiného titulu, neboť nebyl ke „společnosti úpadce v žádném jiném právním vztahu, z něhož by takové oprávnění vyplývalo.“ Jednání žalovaného tak nebylo „jednáním úpadce z něhož by vznikla práva a povinnosti úpadci“ a pokud by „smlouvu se třetí osobou o postoupení pohledávky žalovaný skutečně uzavřel a přijal z ní plnění, šlo by o vztah mezi ním a touto třetí osobou“ a vydání bezdůvodného obohacení by se mohla domáhat tato třetí osoba, nikoliv žalobce.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je ve věci správné, a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 1. 9. 2005 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání vyplývá z ust. , nikoliv z ust. , jak zní poučení odvolacího soudu a uplatněnými dovolacími důvody je tzv. jiná vada řízení ( ), nesprávné právní posouzení věci ( ) a dále, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

V podrobnostech dovolatel v dovolání uvedl, že je nesprávná argumentace odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce. Plná moc, kterou byl žalovaný zmocněn k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, byla udělena v originále a předána žalovanému, který se jí postupníkovi prokázal při uzavírání uvedené smlouvy a převzetí úplaty a je vyloučeno, aby jí disponoval žalobce. Smlouva o postoupení pohledávky byla podepsána žalovaným, který „připouští, že podpis na smlouvě vypadá jako jeho“. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky nový věřitel City Invest, INC. uplatnil pohledávku vůči dlužníku – Moravian Trading Company, spol. s r. o. v konkursním řízení (vedeno u KS Brno pod sp. zn. ). Žalovaný taktéž podepsal za žalobce oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2003 a převzal plnění z ní plynoucí, které žalobci nepředal a tím se bezdůvodně obohatil. Podle dovolatele tato fakta „zobrazují logický závěr, že smlouvu o postoupení pohledávky podepsal žalovaný.“ Logický kruh by byl „uzavřen, pokud by soud provedl navrhovaný důkaz, tedy výslech postupníka“, a to k tomu jak předmětnou pohledávku nabyl, kdo smlouvu podepsal za postupitele a jak a komu byla předána úplata za postoupení.

Dovolatel dále v dovolání nesouhlasí se závěrem, že za úpadce v rozhodné době neměl kdo zmocnit žalovaného k uvedené transakci (uzavření smlouvy o postoupení pohledávky), neboť v období od 19. 10. 2000 do 9. 9. 2002 neměl žalobce jednatele, ale pouze jednoho společníka. Plná moc podle dovolatele nemusela být udělena v tomto období, ale kdykoli předtím, tak to mohl za úpadce „udělit plnou moc sám sobě žalovaný.“ Otázkou dále je, zda v případě „jednočlenné“ společnosti může relevantně navenek projevit úkony jediný společník, není-li jednatel jmenován.

Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Z předkládací zprávy a ze spisu vyplývá, že se žalovaný k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že dovolání bude s ohledem na čl. II. bod 12 projednáno a rozhodnuto o něm podle procesních předpisů účinných do 30. 6. 2009 (dále jen „ “). Poté dovolací soud s ohledem, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je advokátem, správcem konkursní podstaty úpadce a dovolání jím bylo též sepsáno.

V posuzované věci je dovolání přípustné podle ust. , neboť soud prvního stupně ve svém následujícím rozhodnutí ze dne 7. 6. 2006, č. j. -98 rozhodl jinak, než ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 22. 9. 2004, č. j. -62, neboť byl vázán právním názorem odvolacího soudu (viz rozhodnutí ze dne 10. 6. 2006, č. j. -86) a toto následující rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil.

V dovolání dovolatel především namítá, že žalovanému byla žalobcem (úpadcem) udělena plná moc k jednání a uzavření předmětné smlouvy o postoupení pohledávky a k převzetí úplaty za její postoupení a tím je žalobce aktivně věcně legitimován k vymáhání úplaty na žalovaném.

Odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním (z výpisu z obchodního rejstříku – viz č.l. 81 a 82), že oprávněným podepisovat za společnost úpadce (INTERNATIONAL INVEST, s. r. o.) byl jednatel. V období od 19. 10. 2000 do 9. 9. 2002 společnost jednatele neměla a jediným společníkem byl od 19. 5. 2000 do 9. 9. 2002 O. Z. Z toho poté odvolací soud dovodil, že v rozhodné době, tj. v době uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky nemohla být žalovanému plná moc z uvedeného důvodu udělena.

V tomto směru odvolací soud pouze doplnil svůj závěr ze zrušovacího rozhodnutí ze dne 10. 2. 2006, č. j. -86, v němž vyslovil, že podepsal-li žalovaný smlouvu o postoupení pohledávky, jako zmocněnec žalobce muselo by být prokázáno udělení písemné plné moci osobou oprávněnu za úpadce jednat.

Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 24. 4. 2006, č. j. -92 vyzval žalobce mj. ke sdělení kdy a kým byla udělena žalovanému plná moc a k předložení plné moci. K tomu žalobce sdělil, že písemnou plnou moc nemá k dispozici.

Pokud odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný nebyl oprávněn jednat za žalobce, a to buď na základě plné moci či z jiného důvodu, je tento jeho závěr správný.

Dovolací soud k tomu dodává, že dovozovat existenci plné moci pouze z toho, že o ní je zmínka ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2002 není namístě, neboť tím není existence plné moci prokázána. Stejně tak není rozhodné, za situace, kdy žalovaný nebyl zmocněn k jednání za úpadce, zda žalovaný smlouvu o postoupení pohledávky podepsal nebo zda převzal úplatu za její postoupení.

K další námitce dovolatele, a to že plná moc mohla být mj. udělena dříve než v období, v němž úpadce neměl jednatele dovolací soud poznamenává, že podstata věci spočívá v tom, že plná moc nebyla v řízení vůbec doložena, a to ať již udělená v době, kdy úpadce měl jednatele, popř. později.

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud při posuzování věci vycházel ze skutkových zjištění majících podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, tento skutkový stav správně právně posoudil a dále dovolací soud neshledal, že by předchozí řízení trpělo tzv. jinými vadami řízení.

Vzhledem k tomu lze uzavřít, že jednání žalovaného nebylo jednáním, z něhož by úpadci na základě uvedené smlouvy o postoupení pohledávek vznikla práva a povinnosti, tj. že by se žalobce mohl na žalovaném event. domáhat vydání úplaty za postoupení jeho pohledávky, jestliže ji žalovaný přijal, neboť k postoupení pohledávky úpadce nemohlo dojít.

K další námitce dovolatele, a to zda v případě tzv. jednočlenné společnosti může společník činit úkony navenek, není-li jmenován jednatel, dovolací soud především uvádí, že řešení této otázky není pro věc rozhodující, neboť dovolatel v posuzované věci netvrdí, že by předmětnou plnou moc podepsal společník a ani takovouto plnou moc v řízení nepředložil. Dovolací soud k tomu přesto poznamenává, že statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jednatel(é) viz. § 133 obch. zák. a jediný společník vykonává působnost valné hromady (§ 132 odst. 1 obch. zák.) v jejíž působnosti je jmenování jednatele (§ 125 odst. 1 písm. f obch. zák.) a společník tedy není statutárním orgánem společnosti.

Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené rozhodl podle tak, že dovolání zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. a a s ohledem na to žalovanému v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. srpna 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu