Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4279/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky J. M., zastoupené Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva PEKAŘSKÁ 397/3 - v likvidaci, se sídlem v Brně, Pekařská 397/3, PSČ 602 00, identifikační číslo 26 31 01 47, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 18, PSČ 603 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze konané dne 15. června 2004, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání Bytového družstva PEKAŘSKÁ 397/3 - v likvidaci proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2008, č. j. -145, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 30. srpna 2007, č. j. -100, zamítl Krajský soud v Brně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Pekařská 397/3 ze dne 15. června 2004, kterým členská schůze potvrdila vyloučení navrhovatelky z družstva (dále jen „napadené usnesení“).

Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že vázalo-li usnesení členské schůze konané dne 3. února 2004 účinky rozhodnutí o vyloučení člena z družstva na rozvazovací podmínku, nemá žádné právní účinky, což nemůže zhojit ani následné usnesení, kterým členská schůze konaná dne 15. června 2004 rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva potvrdila.

Napadeným usnesením odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vyslovil neplatnost napadeného usnesení členské schůze.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, podle kterých:

1. Ze stanov Bytového družstva Pekařská 397/3 - v likvidaci (dále jen „družstvo“) plyne, že člena lze z družstva vyloučit (mimo jiné) nesplatí-li ve lhůtě a výši stanovené členskou schůzí členský vklad, „který představuje jeho členský podíl na pořízení družstevního bytového domu“ (dále jen „členský vklad“).

2. Dle stanov družstva může o vyloučení člena z družstva rozhodnout členská schůze, proti tomuto rozhodnutí se může člen odvolat do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí k členské schůzi.

3. Členská schůze družstva konaná dne 3. února 2004 rozhodla „o podmínečném vyloučení“ navrhovatelky z družstva. Navrhovatelce byla dána „možnost na obnovení členství“ splní-li stanovené podmínky, spočívající mimo jiné v tom, že členský vklad uhradí do 15. února 2004.

4. Protože navrhovatelka uhradila členský vklad s prodlením, oznámilo jí družstvo, že dne 15. února 2004 „bylo ukončeno její členství“ v družstvu.

5. Dne 15. června 2004 členská schůze potvrdila usnesení členské schůze ze dne 3. února 2004, kterým byla navrhovatelka vyloučena z družstva.

V odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uzavřel, že zákon ani stanovy nespojují zánik účasti člena v družstvu s podmíněným vyloučením, usnesením ze dne 3. února 2004 k vyloučení navrhovatelky z družstva dojít nemohlo. Považovalo-li však družstvo takové usnesení za rozhodnutí o vyloučení z družstva, nezbylo navrhovatelce než podat proti tomuto usnesení odvolání k členské schůzi. Usnesení o takovém odvolání je třeba považovat za usnesení přijaté k tomu oprávněným orgánem a skutečnost, že napadeným usnesením členská schůze potvrdila „vadné rozhodnutí družstva“ se musí projevit v rozhodnutí soudu o neplatnosti napadeného usnesení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „ “) a co do důvodu na ustanovení

Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí řádně neodůvodnil, neboť pouze konstatoval, že „stanovy ani zákon nespojují s podmíněným vyloučením z družstva zánik účasti člena v družstvu“.

Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje družstvo v závěru, že s podmíněným vyloučením nejsou spojeny žádné právní následky. Dovolatel má za to, že oba soudy učinily rozhodnutí nepřezkoumatelnými, neboť se věnovaly pouze výkladu formulace usnesení členské schůze konané dne 3. února 2004, nikoliv zkoumání podmínek, které zákon a stanovy družstva stanoví pro vyloučení z družstva.

Za nesprávný považuje i závěr o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o podmíněném vyloučení navrhovatelky, přičemž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (jde o usnesení ze dne 26. června 2002, sp. zn. ).

Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že podmíněné vyloučení z družstva není možné, a proto je neplatné. Proto navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Dovolání je přípustné a je i důvodné.

Otázkou, na které založily soudy obou stupňů svá rozhodnutí se již Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. , ve kterém uzavřel, že založil-li odvolací soud napadené rozhodnutí na tom, že obchodní zákoník ani stanovy žalovaného „neznají“ podmíněné vyloučení člena z družstva, není takové právní hodnocení dostačující. „Obecně totiž platí, že neupravuje-li obchodní zákoník (či jiný právní předpis) určitý postup či chování a ani nelze z kontextu ustanovení právního předpisu či ze zásad, jimiž se řídí obchodní zákoník nebo český právní řád, dovodit, že jde o postup nebo jednání nedovolené, platí, že takový postup či jednání je možné a dovolené. (K tomu viz - a contrario - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , publikované v časopisu Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 178).

V projednávané věci Nejvyšší soud nedovodil z kontextu právní úpravy družstva nedovolenost postupu členské schůze spočívajícího v tom, že umožní - nad rámec svých povinností - členovi, aby řešil situaci vzniklou porušením povinností člena družstva způsobem pro něj příznivějším, než je vyloučení. Nedovolenost takového jednání nelze - v obecné poloze dovodit - ani ze zásad, na kterých stojí obchodní zákoník a český právní řád.

Mezi účastníky v odkazované věci nebylo sporu o tom, že navrhovatelka porušila své povinnosti, a že byly splněny podmínky pro její vyloučení z družstva. Pokusila-li se členská schůze navrhovatelce umožnit, aby vyloučení - bez újmy družstvu a jeho ostatním členům - odvrátila, nevznikla jí tím žádná újma, naopak, družstvo se snažilo navodit situaci pro ni příznivější.“

Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta první ), aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( věta druhá a ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu