Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3440/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) Ing. K. U., a b) Ing. J. F., obou zastoupených JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřabí 974, proti žalovanému Ing. M. M., o 1 341 575 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. -183, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. dubna 2008, č. j. -161, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 1 088 542 Kč s příslušenstvím a bylo uloženo žalobcům společně a nerozdílně nahradit žalovanému a českému státu náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok II.), není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – ze dne 2. května 2006, č. j. -99, a ze dne 29. dubna 2008, č. j. -161 – v dovoláním dotčené části napadeného rozhodnutí stejně – žalobu zamítl). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích.) lze dovodit, že jím dovolatelé ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud řešil otázku vzniku nároků na zaplacení ceny díla v souladu s hmotným právem a konstantní soudní judikaturou, když ustanovení § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) v návaznosti na jeho ustanovení § 554 odst. 1 správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval. Vyšlo-li v řízení najevo, že v době uznání závazku ze strany žalovaného uznaný závazek k zaplacení ceny díla neexistoval, nemůže se uplatnit ve smyslu obch. zák. vyvratitelná právní domněnka o tom, že v době uznání tento závazek trval, jak se mylně domnívají dovolatelé. K jejich druhé dovolací námitce lze uvést, že pokud označená jako rozpočet stavby ze dne 4. února 2004 neosvědčovala podle svého obsahu řádné ukončení díla a jeho předání objednateli (žalovanému), pak jakékoli její posouzení nemůže nic změnit na závěru, že podmínky vzniku nároku na zaplacení ceny díla nebyly naplněny.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. září 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu