Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 623/2009

U S N E S E N Í

RNDr. Ing. V. U.

V. H.

, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem Znojmo, Dolní Česká 32, o 20.873,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2008, č.j. -83, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 20.873,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu vznikla požárem způsobeným žalovanou při spalování trávy.

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, č.j. -53, uložil žalované zaplatit žalobci 20.873 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 24. 3. 2003 svojí neopatrností při spalování trávy založila požár, který se rozšířil i na pozemek žalobce, tím mu vznikla škoda na oplocení, začouzením štítové zdi domu a sesuvem půdy při hašení. Uzavřel, že žalovaná odpovídá za škodu podle obč. zák., přičemž odpovědnost je dána porušením , o požární ochraně. Na základě znaleckého posudku a dokladů předložených žalobcem soud prvního stupně určil výši náhrady škody.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 4. 2008, č.j. -83, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze tak, že žalobu zamítl ohledně části úroků z prodlení za dobu od 4. 9. 2003 do 25. 11. 2004, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť předpoklady této odpovědnosti byly naplněny. Dodal, že v daném případě je možno dospět k závěru, že žalovaná jednala dokonce ve formě vědomé nedbalosti, neboť nepochybně věděla, že v případě rozšíření ohně a jeho nezvládnutí může způsobit škodu a bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že škodu nezpůsobí. Neztotožnil se pouze se závěrem soudu prvního stupně o počátku prodlení žalovaného se zaplacením náhrady škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle a v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, a to zejména otázky, zda žalovaná způsobila škodu, v jaké výši a zda toto bylo způsobeno její neopatrností či nikoli. Nesouhlasí s rozsahem oprav nezbytných k nápravě údajného poškození majetku žalobce. Uvádí, že vyvinula veškerou snahu k tomu, aby k požáru a následné škodě nedošlo, tudíž neporušila žádnou svoji povinnost plynoucí ze zákona. Dále namítá, že v daném případě neexistuje příčinná souvislost mezi jejím jednáním a žalobcem tvrzenou škodou, jelikož jí nebylo vytknuto nic, co by bylo možno považovat za jednání či opomenutí, které bylo příčinou vzniku požáru. Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázky, jakou konkrétní podobu mělo plnění právní povinnosti mít, jelikož se domnívá, že nelze rozhodnout o povinnosti účastníka v individuálně určeném případě hradit škodu, není-li dostatečně individuálně vymezená konkrétní podoba povinnosti stanovené zákonem. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolání není přípustné podle , neboť ačkoli odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku jako měnící, z obsahového hlediska jde v rozsahu vyhovění žalobě o rozsudek potvrzující, jelikož změna spočívající v částečném zamítnutí žaloby se týká jen časového určení počátku prodlení žalovaného a nároku žalobce na úrok z prodlení. Dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud tedy zvažoval přípustnost dovolání podle , jehož předpokladem je zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ( ).

Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, a to v otázkách porušení právní povinnosti, vzniku škody, příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody i zavinění dovolatelky. Dovolatelka předkládá vlastní představu o hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci, aniž by formulovala právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Takové námitky však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemohou.

Žalovaná dále namítá, že povinnost stanovená v ve znění ke dni škodní události (24. 3. 2003) není dostatečně konkrétně vymezena, a že tedy nelze dovodit, že tuto právní povinnost porušila. Jestliže citované ustanovení přikazuje počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, mimo jiné při manipulaci s otevřeným ohněm, a jestliže soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování zjistily, že „žalovaná při spalování trávy v důsledku svého neopatrného počínání založila požár, který se rozšířil až na pozemek žalobce“, pak dovolací soud nemá pochybnost, že uvedená zákonná povinnost je dostatečně konkrétně vymezena a že k jejímu porušení žalovanou došlo. Ani tyto námitky tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle věty první za užití

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu