Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4951/2009

U S N E S E N Í

L. B.

1) České republice

, za niž jedná Okresní soud v Nymburce, se sídlem Nymburk, Soudní 996,

2) Městu Poděbrady

, se sídlem Poděbrady, Jiřího náměstí 20/I, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. -35, ve vztahu k žalovanému 2), takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 18. 9. 2007 se žalobce domáhal ochrany osobnosti a navrhl, aby každému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu odškodné ve výši 50.000.000,-Kč s příslušenstvím.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2008, č.j. -25, řízení zastavil s odkazem na a , neboť totožná věc byla projednána a rozhodnuta pod sp.zn. , a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. června 2009, č.j. -35, usnesení soudu prvního stupně změnil podle jen tak, že se řízení ve vztahu k první žalované nezastavuje, a jinak je ve vztahu k druhému žalovanému podle potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že o totožné žalobě rozhodl Krajský soud v Praze dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 29.9.2008, č.j. -28. Z obsahu spisu je zřejmé, že v dané věci ve vztahu k první žalované České republice jednající Okresním soudem v Nymburce nejde o totožný subjekt s označeným žalovaným ve věci sp.zn. , jímž je Okresní soud v Nymburce, a užití ustanovení (překážka věci zahájené) proto nepřichází v úvahu, neboť o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu a týchž osob. Naproti tomu ve vztahu k druhému žalovanému brání řízení v dané věci překážka věci zahájené (litispendence) podle Soud prvního stupně proto správně ve vztahu k tomuto žalovanému řízení zastavil, byť neuvedl, že se řízení zastavuje podle ustanovení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odůvodnění napadeného usnesení odkazem soudu prvního stupně na ustanovení je zcela nepřípadné, neboť toto ustanovení se týká nemožnosti nového projednání věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto, což v dané věci ke dni rozhodování soudu nebylo.

Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 20. 7. 2009.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č.j. -35, podal žalobce dne 24.7.2009 dovolání ve vztahu k žalovanému 2) a navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2008, č.j. -25, byly ve vztahu k druhému žalovanému zrušeny a aby věc byla v uvedeném rozsahu vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Uvedl, že soudy obou stupňů v jeho věci nerozhodly správně, neboť projednání této věci ve vztahu k žalovanému 2) překážka litispendence nebrání. Je sice pravdou, že jak ve věci sp. zn. , tak ve věci sp. zn. vystupuje druhý žalovaný, není zde však splněna podmínka totožnosti věci, neboť jde o odlišné nároky. Dovolatel vytkl soudům obou stupňů, že se s touto věcí argumentačně nevypořádaly a pouze konstatovaly shodnost věcí, aniž uvedly, o jaký tvrzený nárok se jedná.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené , oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , má obsahové i formální znaky požadované ustanovením a je přípustné podle Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel uplatnil dovolací důvody podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.

Dovolací soud přezkoumal z hlediska uplatněných dovolacích důvodů napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení. Přitom především posuzoval správnost právního závěru, že řízení muselo být zastaveno, neboť projednání věci brání překážka věci zahájené.

Podle ustanovení zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit ( ). Výkladem ustanovení se Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O překážku věci zahájené podle ustanovení se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení. Okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence je vydání usnesení o zastavení řízení.

Ze spisů Krajského soudu v Praze sp. zn. a sp .zn. je zřejmé, že uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000.000,- Kč vůči druhému žalovanému vycházejí ze shodných tvrzení o nedostatečném plnění povinností opatrovníka a mají stejný skutkový základ. Obě uvedená řízení se týkají téhož předmětu a týchž účastníků a uplatněné nároky vyplývají ze stejných skutkových tvrzení, na jejichž základě byly uplatněny (ze stejného skutku).

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že uplatněné dovolací důvody nejsou dány a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a proto dovolání žalobce zamítl podle věty před středníkem K projednání a rozhodnutí věci nebylo nařízeno jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věta první ve spojení s a Žalobci v tomto řízení náhrada nákladů nepřísluší a žalovaným v něm žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu