Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3349/2008

U S N E S E N Í

J. M. K.

České republice

, za niž jedná Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2007, č. j. -73, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ) :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 7. 2006, č. j. -59, zamítl žalobu na zaplacení 500.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2007, č. j. -73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle (dále jen „ “), neboť se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebyl prokázán zásah do osobnostního práva žalobkyně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že předmětem všeobecného osobnostního práva je osobnost každé fyzické osoby jako individuality vytvářená jednotlivými hodnotami tvořící celistvost osobnosti v její fyzické a psychicko-morální jednotě. Hodnoty tvořící integritu fyzické osoby vypočítává ustanovení (dále jen „ “) pouze příkladmo, jak je zřejmé z užití slova „zejména“. Kromě vyjmenovaných hodnot (život, zdraví, občanská čest a lidská důstojnost, soukromí, jméno, projevy osobní povahy), jsou tedy chráněny i další hodnoty vztahující se k integritě osobnosti , jako je např. osobní svoboda, rovnost fyzických osob apod. Pro tato práva je charakteristické, že jsou spjata s fyzickou osobou od jejího narození až do smrti a mají právní účinky vůči všem třetím subjektům. Osobnostními právy proto nemohou být práva, která fyzická osoba nabývá v průběhu života. Mezi tato práva náleží i právo na poskytnutí dávky sociální péče, za předpokladu, že jsou splněny zákonné podmínky pro její přiznání, avšak toto právo nenáleží mezi osobnostní práva, která jsou předmětem občanskoprávní ochrany, neboť nemá ryze osobní povahu; není totiž spjato s integritou fyzické osoby a nelze je proto směšovat s osobnostními právy chráněnými ustanovením a násl. Žalobkyní v žalobě popsaný postup žalované týkající se ukončení její evidence jako uchazečky o zaměstnání, jehož důsledkem bylo, že po dobu tří měsíců nepobírala dávky sociální péče, nelze ani podle názoru odvolacího soudu vzhledem k shora vymezenému pojmu všeobecného osobnostního práva kvalifikovat jako neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv z hlediska ustanovení Jestliže v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, nelze dovodit ani odpovědnost žalované podle ustanovení

Rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 29. 3. 2007.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2007, č. j. -73, podala žalobkyně dne 7. 5. 2007 dovolání doplněné podáním její soudem ustanovené zástupkyně ze dne 23. 4. 2008, v němž navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovodila z ustanovení a vyslovila názor, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatnila dovolací důvody podle ustanovení , b) , neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, shledal, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. ). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( ), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první ve spojení s a Žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu