Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1744/2009

U S N E S E N Í

CORSAIR (Luxembourg) NO 11 S.A.

1. J. D.

,

2. I. V.

, zastoupené Zbyňkem Bílkem, bytem v Příbrami III, Komenského náměstí 244, pro 599.904,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. - 157, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2008, č. j. - 157, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 4. 2008, č.j. – 127, kterým zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 19. 6. 2006, č.j. – 23, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a nepřiznal náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému. Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že předmětem exekuce jsou pohledávky plynoucí z obchodních závazkových vztahů (úvěrové smlouvy), splatnost nastala u první úvěrové smlouvy dnem 14. 2. 1995 (přiznaná byla rozsudkem ze dne 9. 8. 2002, jenž nabyl právní moci 19. 10. 2002), u druhé dnem 19. 8. 1995 (přiznaná byla rozsudkem ze dne 16. 10. 1996, jenž nabyl právní moci 14. 1. 1997). Protože návrh na nařízení exekuce byl podán dne 1. 6. 2006, pohledávky se podle ust. , obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), promlčely. Nedůvodnou shledal námitku oprávněného, že došlo ke stavění promlčecí doby podle obch. zák. s ohledem na přihlášku pohledávky v konkurzním řízení úpadce R. H. – spoludlužníka, neboť nebyla splněna podmínka stavění promlčecí doby - podání žaloby či vzájemného návrhu - a oprávněný ani neprokázal, že by písemně vyrozuměl před uplynutím promlčecí doby ostatní spoludlužníky, že bylo zahájeno řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam s odůvodněním, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem a s judikaturou Nejvyššího soudu posoudil stavění promlčecí doby podle obch. zák. a nepřiznal přihlášce pohledávky v konkurzním řízení statut úkonu, který způsobuje stavění běhu promlčecí doby. Pohledávka byla přihlášena do konkurzního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , konkurz byl zrušen dnem 21. 6. 2006. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. ) považuje za úkon, kterým se ve smyslu obch. zák. staví běh promlčecí doby i přihlášku věřitelovy pohledávky v konkurzním řízení, což vyplývá i z o konkurzu a vyrovnání. Povinná 2) - jako zástavní dlužnice - byla informována soudem o přihlášení pohledávky do konkurzu a aplikace obch. zák. je tak na místě. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil obch. zák., z jehož systematického zařazení vyplývá, že právo pravomocně přiznané lze vykonat v desetileté lhůtě podle obch. zák. Její počátek je třeba stanovit okamžikem vykonatelnosti rozhodnutí přiznávajícího pohledávku, neboť tzv. adjudikovaná pohledávka již nemá svou původní povahu, vyplývající ze svého právního titulu (úvěrové smlouvy), nýbrž povahu novou, korespondující soudnímu rozhodnutí. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že splatnost vymáhaných pohledávek nastala tím, že věřitel využil svého práva odstoupit od úvěrové smlouvy a doručil povinným výzvu k zaplacení. Dovolatel má za to, že promlčecí lhůta u vymáhaných pohledávek mohla uplynout nejdříve dnem 14. 1. 2007 a 19. 10. 2012, a nemohlo proto dojít k jejich promlčení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ “ (srov. čl. II. Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle , odst. 3 ve spojení s a odst. 2 , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam daný tím, že odvolací soud řešil právní otázku stavění promlčecí lhůty v rozporu s rozhodovací činností Nejvyššího soudu; není však důvodné.

V projednávané věci odvolací soud vycházel ze zjištění, že promlčecí doba vymáhaných pohledávek z vykonatelných rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2002, č.j. – 44, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. 10. 1996, č. j. - 17, začala běžet ve smyslu § 408 obch. zák. dnem následujícím po jejich splatnosti, tj. v prvním případě 14. 2. 1995 a u druhé pohledávky 19. 8. 1995. Návrh na nařízení exekuce byl doručen okresnímu soudu 1. 6. 2006. Tyto pohledávky přihlásil věřitel (právní předchůdce oprávněného) dne 25. 1. 2002 i v konkurzním řízení dalšího spoludlužníka (ručitele) – R. H.

Dovolací soud již dříve uvedl, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , publikovaný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. ).

Rovněž otázka délky promlčecí doby práv pravomocně přiznaných v nalézacím řízení již byla řešena (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , publikované pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. ). Podle ustálené soudní praxe musí být řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (tj. u práva na plnění závazku podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/), a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. § 408 odst. 1, 2 obch. zák.).

Jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí (a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“), je kogentní ustanovení § 408 obch. zák. Podle něj promlčecí doba skončí bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona (tedy i bez ohledu na případy, kdy by jinak došlo k prodloužení promlčecí doby ze zákona) nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, případně prodloužené o další tři měsíce.

Aplikace § 402 až 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, je v projednávané věci (týkající se promlčecí doby práva pravomocně přiznaného v soudním řízení) výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

Přihláška věřitelovy pohledávky v konkurzu vedeném na majetek dlužníka proto nemá vliv na konec promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 408 obch. zák. a námitka dovolatele týkající se stavení běhu promlčecí lhůty tak není důvodná.

Návrh na exekuci byl tedy podán po uplynutí promlčecí doby a exekuci je třeba podle ve spojení s zastavit. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání, jenž není důvodné, zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a ; oprávněný na jejich náhradu právo nemá a povinným (ani soudnímu exekutorovi) náklady v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová

předsedkyně senátu