Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1421/2010

U S N E S E N Í

L. B.

1) Okresnímu soudu v Nymburce

, se sídlem v Nymburce, Soudní 996,

2) Městu Poděbrady

, se sídlem v Poděbradech, Jiřího náměstí 20/1, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2009, č. j. -40, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ) :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2008, č.j. -28, zamítl žalobu na zaplacení 50.000.000,- Kč každým žalovaným (odstavce I. a II. výroku ), rozhodl o náhradě nákladů řízení (odstavec III. výroku) a co do částky 11.111.111,- Kč řízení zastavil (odstavec IV. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2009, č.j. -40, odvolání proti odstavci IV. výroku odmítl, v odstavci I. výroku ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil podle , a (dále jen „ “), v odstavcích II.a III. výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zrušení rozsudku ve vztahu k prvnímu žalovanému a zastavení řízení v tomto rozsahu odůvodnil ustanovením , o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, podle něhož první žalovaný jako organizační složka státu není právnickou osobou a nezpůsobilost být účastníkem řízení ve smyslu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. V potvrzujícím rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v řízení nebyla prokázána existence neoprávněného zásahu do práv žalobce chráněných ustanovením a násl. (dále jen „ “) ze strany druhého žalovaného, který podle tvrzení žalobce jako ustanovený opatrovník nevykonává své povinnosti řádně, nedbá jeho pokynů a nepředkládá v řízeních podklady od žalobce a od policie, čímž způsobuje neúspěch žalobce v řízeních před soudem. Odvolací soud vyslovil tuto tezi: „Předmětem všeobecného osobnostního práva je osobnost každé fyzické osoby jako individuality, vytvářená jednotlivými hodnotami tvořícími celistvost osobnosti v její fyzické a morální jednotě. Hodnoty tvořící integritu fyzické osoby vypočítává o. z. pouze příkladmo, jak je zřejmé z užití slova „zejména“. Kromě vyjmenovaných hodnot (život, zdraví, občanská čest a důstojnost, soukromí, jméno a projevy osobní povahy) jsou chráněny i hodnoty další, vždy však musí jít o hodnoty ryze osobní povahy. Charakteristickým znakem všeobecného osobnostního práva je, že je dáno každé fyzické osobě od jejího narození, případně početí, po celou dobu jejího života až do smrti, a jeho vznik tedy není podmíněn žádnou jinou skutečností, či právním úkonem. Právo na řádné zastoupení opatrovníkem v řízení před soudem s ohledem na shora vymezený pojem všeobecného osobnostního práva mezi osobnostní práva, která jsou předmětem občanskoprávní ochrany, nepatří, neboť žádné soudní řízení a zastupování účastníka řízení v něm není součástí integrity fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě dané jí od jejího narození.“

Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 9. 7. 2009.

Proti výrokům II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2009, č. j. -40, podal žalobce dne 15. 7. 2009 dovolání, které doplnila jeho soudem ustanovená zástupkyně podáním ze dne 29. 9. 2009, a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí ve výrocích II. a III., a dále aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. -28, ve výrocích I., II., III., a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání je dovozována u výroku II. napadeného rozsudku z ust. a u výroku III. napadeného rozsudku z ust. , neboť se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu, které řeší právní otázku, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo jež je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Dovolatel uvedl, že soudy v této věci nerozhodly správně, neboť oba žalovaní na základě tvrzených skutečností neoprávněně zasáhli do jeho práva na ochranu osobnosti chráněného ust. , a způsobili mu nemajetkovou újmu, každý ve výši 50.000.000,- Kč. Zásah do osobnostních práv spatřuje žalobce v tom, že druhý žalovaný nevykonává funkci opatrovníka řádně a nedostatečně hájí jeho zájmy a první žalovaný ho k plnění jeho povinností nevede.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené , oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , má obsahové i formální znaky požadované ustanovením a dovolání proti výroku II. napadeného rozsudku je přípustné podle Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel uplatnil dovolací důvody podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby proti prvnímu žalovanému a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a dospěl k závěru, že ustanovení a 2 a , a odvolací soud v této věci aplikoval a interpretoval zcela správně. Tato část dovolání je zjevně bezdůvodná a proto ji Nejvyšší soud odmítl podle

Nejvyšší soud ČR posoudil dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba proti druhému žalovanému, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení (rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu, a to i v závěru, že nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce), ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a násl. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. , apod.). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání v této části bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu