Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2119/2008

U S N E S E N Í

Z. Š.,

České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí

, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2007, č. j. -151, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2007, č. j. -151, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 23. 3. 2007, č. j. -132, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 10.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu škody, která měla být podle žaloby žalobci způsobena rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem České správy sociálního zabezpečení (dále též jen „ČSSZ“) od roku 1984. Při posuzování podmínek pro změnu plného invalidního důchodu na částečný se totiž postup orgánů ČSSZ v době po roce 1996, kdy bylo poprvé rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu a dávek pro bezmocnost, spočívající ve shromažďování podkladů v podobě lékařských zpráv a hodnocení zdravotního stavu žalobce, projevil v samotných rozhodnutích, a nelze jej tak považovat za nesprávný úřední postup. Podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, či podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, rovněž nejsou splněny, neboť vydaná rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a které odůvodňuje podle ustanovení Aniž formuluje otázku zásadního právního významu, na které napadené rozhodnutí spočívá, poukazuje na svoji žalobu, v níž v šesti bodech shrnul porušování lidských práv a svobod v České republice, především Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod; vytýká odvolacímu soudu, že se odmítl zabývat jeho požadavkem na odškodnění nepřiměřené délky důchodového řízení. Protože nebyl schopen v průběhu řízení bez právního zastoupení svůj požadavek náležitě precizovat, cítí se poškozen nepřiměřenou dobou řízení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaná označila dovolání za opožděné a navrhla, aby je dovolací soud zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Odvolací soud správně dovodil, že odpovědnost státu za škodu, kterou žalobce spatřuje v postupu orgánů ČSSZ v souvislosti s odnětím plného invalidního důchodu, se řídí ustanoveními či upravujícími odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Protože shromažďování podkladů v podobě lékařských zpráv a hodnocení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s posuzováním podmínek významných pro nárok na invalidní důchod se projeví právě v samotném rozhodnutí o odnětí plného nebo částečného invalidního důchodu, je zřejmé, že odvolací soud o této otázce rozhodl v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5). V souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou je rovněž závěr, že není založena odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jestliže rozhodnutí, od nichž žalobce odvozuje vznik škody, nebyla pro nezákonnost zrušena (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , publikované pod C 4030 v Souboru civilních rozhodnutí NS). Žalobcem uplatněné nároky pak nelze odvozovat ani od délky řízení, v němž se rozhodovalo o jeho nároku na invalidní důchod.

Je tedy zřejmé, že napadenému rozhodnutí nelze přikládat po právní stránce zásadní význam ve smyslu , odst. 3 Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud ČR podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce nemá na náhradu nákladů právo, avšak žalované žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu