Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8BCA6B5E6D8180D7C1257A4E0069927C.html
HTML · 19.3 KB
No categories available
4 Nd 260/2010
4 Nd 260/2010
U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobců: 1) Ing. arch. G. K., 2) Ing. arch. A. B., 3) Ing. arch. P. S., 4) PROJECT building, s. r. o., se sídlem Erbenova 375/8, 602 00 Brno, všichni zastoupeni JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Brno, M. Steyskalové 62, proti žalovaným: 1) CENTROPROJEKT, a. s. se sídlem Štefánikova 167, 760 30 Zlín, 2) VPÚ DECO Praha, a. s. se sídlem Podbabská 1014/20, 160 00 Praha 6, oba zastoupeni JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem Kvítková 1569, 760 01 Zlín, o ochranu autorských práv, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 14/2008 , o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. t a k t o :Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 14/2008 senepřikazuje Městskému soudu v Praze.
O d ů v o d n ě n í :
Ve výše označeném řízení podali žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 9. 7. 2010 návrh na delegaci věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Důvody k přikázání věci jinému soudu žalovaní spatřují ve vztahu Krajského soudu v Brně k projednávané věci. Ten podle jejich názoru byl jedním z účastníků řízení na straně žalovaných, avšak žalobce vzal žalobu proti tomuto soudu zpět a řízení vůči němu bylo poté zastaveno. Přesto nelze pochybovat o vztahu Krajského soudu v Brně k projednávané věci, když např. nelze vyloučit, že žalobci mohou své finanční nároky z titulu užívání autorského díla znovu vůči Krajskému soudu v Brně soudně uplatňovat a tento soud má tedy v této souvislosti právní zájem na výsledku sporu. Jmenovaný soud je totiž ve věci zainteresován jako zadavatel veřejných zakázek, resp. jako zadavatel prací mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Vztahy mezi Krajským soudem v Brně a účastníky řízení jsou v předmětné věci soudem posuzovány a musí mít dopad na hodnocení věci i navazující rozhodnutí soudu ve věci. Vztah Krajského soudu v Brně k projednávané věci žalovaní spatřují i díky okolnostem zadání zhotovení objemové studie a okolnostem zadání veřejné zakázky na zhotovení projektové dokumentace i následné smlouvy o dílo uzavřené mezi Krajským soudem v Brně a žalovanými. Podle žalovaných nelze vyloučit, že dojde k uplatnění nároků žalovaných vůči Krajskému soudu v Brně především z titulu náhrady škody způsobené žalovaným tím, že by žalovaní byli eventuálně shledáni povinnými zaplatit žalobcům v projednávané věci uplatněné finanční nároky. Tím je pak dán vztah Krajského soudu v Brně k projednávané věci. Žalovaní dále jako zásadní skutečnost vylučující Krajský soud v Brně z rozhodování předmětné věci považují skutečnost, že podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu i podle stanoviska České komory architektů byly na straně Krajského soudu v Brně v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek při akci výstavby Justičního areálu v Brně shledány právní vady. Pokud pak jsou v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek na investiční záměr výstavby Justičního areálu v Brně státními orgány shledány postupy Krajského soudu v Brně za postupy rozporné s příslušnými obecně závaznými předpisy, pak musí být nutně Krajský soud v Brně z projednávání a rozhodnutí předmětné věci vyloučen, protože podle ustanovení § 8 odst. 1 tr. ř. jsou státní orgány povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. S ohledem na závěry příslušných orgánů zpochybňujících postup uvedeného krajského soudu nelze vyloučit, že projednávajícímu soudci Krajského soudu v Brně vznikne po zhodnocení důkazů uvedená oznamovací povinnost, kdy bude nucen v rámci sdělení skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu označit osoby z okruhu Krajského soudu v Brně. I z tohoto důvodu pak má Krajský soud v Brně zcela jednoznačně právní zájem na výsledku předmětného sporu. Podle žalovaných lze mít v dané věci pochybnosti o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Brně, v čemž žalovaní spatřují jiný důležitý důvod, který svědčí pro přikázání věci. Přikázání věci jinému soudu je podle jejich názoru vhodné vzhledem k povaze projednávané věci v zájmu důkladnějšího a po skutkové stránce spolehlivějšího projednání věci.Pokud jde o návrh, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, žalovaní se domnívají, že projednání věci tímto soudem je odpovídající i z hlediska dostupnosti pro jednotlivé účastníky řízení, přičemž za nepominutelné považují i to, že žalovaný č. 2 má sídlo v Praze.Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 16. 7. 2010 vyslovili s návrhem na delegaci věci jinému soudu nesouhlas.Ve svém vyjádření k návrhu na delegaci žalobci uvedli, že pro delegaci neexistují žádné objektivní důvody, které především představuje hledisko hospodárnosti řízení. Naopak posuzované autorské dílo je situováno v lokalitě, ve které sídlí soud, jenž ve věci rozhoduje, což pro možnost ohledání věci samé je třeba hodnotit jako přínos. Nelze navíc pominout ani skutečnost, že projednávaná věc sp. zn. 23 C 14/2008 úzce souvisí s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 23 C 13/2008 , kterou projednává stejný zákonný soudce, takže i z tohoto hlediska je dán předpoklad efektivnějšího výkonu práva. Navíc navrhovaná delegace je pokračováním neúspěšné snahy žalovaných docílit odnětí věci zákonnému soudci, jak je zřejmé z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 4 Nd 183/2009 učiněné ve věci sp. zn. 23 C 13/2008 . Proto neexistuje právní ani jiný důvod, aby nebylo rozhodováno v konkrétní projednávané věci obdobně jako ve věci sp. zn. 23 C 13/2008 . Jiným rozhodnutím by byla zpochybněna právní jistota i legitimní očekávání žalobců a porušen ústavní princip práva na zákonného soudce. Důvody delegace uváděné žalovanými pak žalobci považují za účelové, spekulativní a nedostačující k prolomení zásady práva na zákonného soudce. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaných na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z uvedené zásady (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 144/2000 ). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.V projednávané věci žalovaní svůj návrh na delegaci Městskému soudu v Praze odůvodňují výhradně tím, že v předmětném řízení má Krajský soud v Brně zájem na výsledku sporu a že v průběhu řízení může rozhodujícímu soudci vyvstat povinnost ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 tr. ř. ohledně osob působících u projednávajícího soudu. Tyto skutečnosti pak podle žalovaných brání projednávajícímu soudci ve věci nepodjatě rozhodovat.Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto důvody uvedené žalovanými nemohou být považovány za důvody relevantní z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a tedy za důvody delegace vhodné. Skutečnost, kdy všichni soudci dotčeného soudu by byli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci z důvodu podjatosti (vztahu k předmětu řízení, účastníkům či jejich zástupcům), by odůvodňovala tzv. delegaci nutnou podle § 12 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Rozhodnutí o této delegaci však musí předcházet řízení o vyloučení soudců (srov. ustanovení § 14 , § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř. o. s. ř. ). V posuzovaném případě však k vyloučení soudců Krajského soudu v Brně nedošlo a nejsou tedy splněny podmínky ani pro případnou delegaci nutnou ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na rozdílnost důvodů vedoucích podle zákonné právní úpravy k delegaci nutné ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a důvodů hovořících pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přisvědčit výše uvedenému názoru žalovaných spočívajícímu v tom, že za jiný důležitý důvod, pro který je možné věc delegovat z důvodu vhodnosti, lze považovat možné pochybnosti o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Brně. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud České republiky neshledal důvody, kterými žalovaní odůvodnili svůj návrh na delegaci věci jinému soudu, za odpovídající ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Proto návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Praze nepřikázal.
V Brně dne 31. srpna 2010Předseda senátu:JUDr. František H r a b e c