Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 899/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bytového družstvo Jesenius, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1725/125, identifikační číslo 25 09 55 79, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, proti žalované J. Š., zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, se sídlem v Praze - Kunraticích, U Zámeckého parku 221/5, PSČ 148 00, o zaplacení 144.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. – 81, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud výroky II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. – 68, kterými tento soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 103.321,- Kč spolu s úrokem z prodlení 2 % ročně z částky 50.000,- Kč od 1. srpna 2004 do 31. října 2004, z částky 100.000,- Kč od 1. listopadu 2004 do 31. prosince 2004 a z částky 103.321,- Kč od 1. ledna 2005 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení (výrok I.) a zavázal ji k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Námitku dovolatelky, že soudy obou stupňů nepřipustily důkaz, jehož provedení navrhla je možno posoudit pouze jako poukaz na vadu řízení dle , která nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Otázku zásadního právního významu spatřuje dovolatelka v posouzení, zda lze jakýkoli úkon (včetně uznání dluhu) považovat za platný, předcházela-li jeho učinění pohrůžka podáním trestního oznámení v případě, že jednající osoba neučiní to, čeho si žádá osoba trestním stíháním hrozící. Tuto otázku však již vyřešil Ústavní soud v usnesení ze dne 23. dubna 2003, sp. zn. , ve kterém uzavřel, že výhrůžku žalobce trestním stíháním stěžovatelky nepokládá za bezprávnou, neboť je nepochybně jeho právem, jsou-li zde skutečnosti, jež mohou nasvědčovat tomu, že došlo ke spáchání trestného činu (jímž navíc mohl být bezprostředně poškozen), tuto věc oznámit příslušným orgánům činným v trestním řízení (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. ).

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Proto dovolací soud dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu