Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1856/2010

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 1856/2010

U S N E S E N Í

Ing. Davida Jánošíka,

JUDr. Haně Záveské,

advokátce, se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/II, PSČ 293 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Ing. Zdeňka Nymburského, bytem v Nymburku, Kovanice 183, identifikační číslo 12 52 19 31, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o žalobě na obnovu řízení podané úpadcem

Ing. Z. N.

, zastoupeným JUDr. Marií Jenčekovou, advokátkou, se sídlem v Nymburku, Tyršova 1, PSČ 288 02, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2009, č. j. -58, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2009, č. j. -42, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2009, č. j. -58, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce Ing. Z. N. usnesením ze dne 2. listopadu 2009, č. j. -58, potvrdil usnesení ze dne 20. srpna 2009, č. j. -42, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu jmenovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , , a (dále jen „ “), jakož na i ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobu na obnovu řízení může podat jen účastník původního řízení, popř. jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese. „Okolnost, že navrhovatelem obnovy není žádný z původních účastníků řízení, o jehož obnovu jde (a původními účastníky je nutno rozumět nejen osoby, s nimiž soud v řízení jako s účastníky jednal, nýbrž i ty, jež pominul, ač účastníky řízení měly být rovněž), se projevuje věcným rozhodnutím o návrhu, tj. tím, že soud návrh zamítne pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele k jeho podání“.

V poměrech dané věci úpadce (tj. osoba, která podala žalobu na obnovu řízení) nebyl účastníkem (ani vedlejším účastníkem) původního řízení a věcná legitimace k podání žaloby na obnovu řízení mu nesvědčí.

Proti usnesením soudů obou stupňů podal úpadce Ing. Z. N. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že usnesení „mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, byl jimi „porušen zákon“ a „spočívají na skutečnosti, že tato řízení byla postižena vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci“.

Dovolatel zejména zdůrazňuje, že mu byla v řízení, jehož obnovy se domáhá, „jako účastníkovi odňata možnost před soudem jednat“, neboť „nebyl jako účastník řízení vyrozuměn o původním řízení“ a „nemohl vyjádřit svoje stanovisko k projednávané záležitosti“. Namítá, že „měl být účastníkem řízení, byl jako účastník řízení opomenut a došlo tím ke hrubému porušení jeho práv vyplývajících z č. 36, 37 a 38 d“.

Přitom „původní rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2007, č. j. -29“ (jde o rozsudek pro uznání, jímž soud prvního stupně určil pravost pohledávky úpadkyně CZECH – TRADING, s. r. o. ve výši 1,197.809,37 Kč přihlášené do konkursu vedeného na majetek úpadce Ing. Z. N. u téhož soudu pod sp. zn. ) „nemůže z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění obstát“, když soud „řádně neprověřil veškeré důkazy a projednávanou věc a zcela v neprospěch a bez vědomí a účasti dovolatele nesprávně věc právně posoudil“. Přitom „původní účastníci neměli a ani nemohli mít důkazy, které by prokazovaly oprávněnost a skutečný stav ve věci“. „Jediný, kterému je znám skutečný stav věci je dovolatel, navrhovatel obnovy řízení“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ úpadce podle ustanovení zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání - srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

Jelikož v projednávané věci nejde o žádný z případů popsaných v ustanovení a b) , Nejvyšší soud zvažoval, zda je dovolání přípustné podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z ustanovení a odst. 3 se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poměřováno shora uvedenými kritérii, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal a dovolání úpadce jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že v obecné rovině závěr odvolacího soudu ohledně aktivní věcné legitimace žalobce v řízení o žalobě na obnovu řízení odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 10/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2000, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. , odmítl). V poměrech dané věci, kdy není pochyb o tom, že původní řízení o žalobě o určení pravosti pohledávky bylo sporem vyvolaným konkursem, přitom odpovídá také ustanovení (jež vymezuje okruh účastníků řízení o určení pravosti nevykonatelné, správcem konkursní podstaty /konkursními věřiteli/ popřené, pohledávky), jakož i právním závěrům formulovaným např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, respektive v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. .

Konečně rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje i závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 127. Skutečnost, že do původního řízení o určení pravosti pohledávky úpadce jako vedlejší účastník nevstoupil z vlastního podnětu, ani na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu (srov. ), je z obsahu spisu zřejmá, přičemž není pochyb ani o tom, že správkyně jeho konkursní podstaty (žalovaná) se vstupem úpadce do řízení jako vedlejšího účastníka nesouhlasila.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání úpadce bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. července 2010

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu