Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1481/2009

29

Cdo 1481/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci žalobkyně GARIJA TRADE s. r. o., se sídlem v Brně, třída Generála Píky 1996/3, PSČ 613 00, identifikační číslo osoby 25333445, zastoupené Mgr. Marcelou Bako, advokátkou, se sídlem v Brně, Slovákova 2, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ J. H., narozenému a 2/ V. O., zastoupenému JUDr. Danuší Špačkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cejl 875/66, PSČ 602 00, o zaplacení částky 40.537,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2008, č. j. -55, takto:

se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem změnil výroky II. a V. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. června 2006, č. j. -29, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby prvnímu a druhému žalovanému bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 40.537,40 Kč s příslušenstvím (první výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Soudy obou stupňů shodně vyšly z toho, že HARTL STAVEBNÍ, a. s. (dále jen „společnost“ nebo „pozdější úpadkyně“) byla od roku 1999 v úpadku pro platební neschopnost a od počátku roku 2003 i v úpadku pro předlužení. Žalobkyně (zhotovitelka) uzavřela se společností (objednatelkou) dne 20. září 2001 smlouvu o dílo,

na jejímž základě provedla pro společnost stavební práce a vyúčtovala celkovou cenu těchto prací ve výši 90.537,40 Kč, z níž společnost uhradila dne 7. května 2002 pouze 50.000,- Kč. Společnost podala dne 27. února 2003 návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek, ten však byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2003, č. j. -114, pro nedostatek majetku.

Odvolací soud nejprve přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož první žalovaný (jako předseda představenstva společnosti) a druhý žalovaný (jako člen představenstva společnosti) porušili svou povinnost dle , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “) podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti (společnost byla v úpadku pro platební neschopnost již v průběhu roku 1999, přičemž návrh na prohlášení konkursu podala až 27. února 2003).

Posléze však odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 40.537,40 Kč (odpovídající neuhrazené části ceny za provedené dílo) z titulu náhrady škody, neboť pokud by neporušili svou povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu, nevstoupila by žalobkyně do závazkového vztahu se společností a její majetek by se nezmenšil v důsledku neúplného zaplacení ceny za provedené stavební práce - neshledal příčinnou souvislost mezi majetkovou újmou tvrzenou žalobkyní a protiprávním nekonáním žalovaných.

Odvolací soud - vycházeje z toho, že kdyby žalobkyně smlouvu o dílo se společností neuzavřela, nevznikla by jí povinnost provést dílo a nevzniklo by tudíž ani její právo

na obdržení peněžitého plnění - dovodil, že „pokud přesto žalobce uvedenou smlouvu uzavřel (ač neměl), mohou být jeho bezprostřední majetkovou újmou pouze veškeré náklady, které v souvislosti s plněním svého závazku zbytečně vynaložil, a to též může být jedině jeho škodou, a to škodou skutečnou.“.

Za bezprostřední příčinu újmy tvrzené žalobkyní považoval odvolací soud zánik pozdější úpadkyně (výmazem z obchodního rejstříku), nikoliv dřívější nekonání žalovaných. Nekonání žalovaných totiž „působilo“ i v době, kdy společnost svůj závazek částečně plnila, příčinou újmy tak mohlo být „leda nekonání žalovaných po 7. květnu 2002 a takto definovaná újma škodou z hlediska odpovědnostního závazku leda v případě (teoretického) uspokojení

v konkursním řízení, které by po 7. květnu 2002 bylo vyvoláno.“

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, opírajíc

jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle

písm. b/ a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil v prvním a třetím výroku a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, dle něhož není dána příčinná souvislost mezi výše uvedeným porušením povinnosti žalovanými a vznikem škody.

Za příčinu vzniku škody považuje porušení právní povinnosti vyplývající pro žalované

z , neboť pokud by tito splnili danou povinnost včas, dovolatelka by předmětnou smlouvu neuzavřela vůbec, nebo by ji sice uzavřela, ale za jiných platebních podmínek či s využitím některého ze zajišťovacích institutů.

Odkazujíc na rozsudkyNejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn.

(jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 33/2008“) a (tento rozsudek je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně zpochybňuje výši uplatněné škody. Akceptací názoru odvolacího soudu, že vzniklou škodu mohou představovat pouze náklady, které žalobkyně v souvislosti s plněním svého závazku vynaložila, by byl žalobkyni upřen nárok na náhradu ušlého zisku jako součásti náhrady škody, což by bylo v rozporu z , .

Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu

za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek co do prvního a třetího výroku „potvrdil“.

Dovolání v dané věci je přípustné podle a je i důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Již v R 33/2008 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnou škodou, jež věřitelům může vzniknout tím, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu,

ač se tak mělo stát dle ve znění účinném do 31. prosince 2007, se rozumí rozdíl

mezi částkou, jíž by se věřitelům dostalo na úhradu jejich pohledávek v konkursu,

kdyby návrh byl podán včas, a částkou, kterou nakonec na úhradu svých pohledávek v konkursu obdrželi; to platí i pro věřitele, jejichž existující pohledávky v době, kdy měl být podán návrh na prohlášení konkursu, ještě nebyly splatné. U věřitelů, jejichž pohledávky vznikly až v době prodlení osob uvedených v ve znění účinném

do 31. prosince 2007 se splněním povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu, se takovou škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh

na prohlášení konkursu podán, a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v konkursu na úhradu této pohledávky.

Názor odvolacího soudu, podle něhož jedinou škodou, která mohla žalobkyni

ze smlouvy o dílo uzavřené s pozdější úpadkyní vzniknout, jsou zbytečně vynaložené náklady, je s uvedeným judikatorním závěrem v rozporu.

Nesprávný je i závěr o tom, že příčinou vzniku škody je zánik dlužníka. Skutečnost,

že pozdější úpadkyně byla - poté, co byl návrh na prohlášení konkursu na její majetek zamítnut pro nedostatek majetku - vymazána z obchodního rejstříku, je naopak až důsledkem rozhodnutí konkursního soudu podle . Příčinou škody vzniklé žalobkyni je právě porušení povinnosti žalovaných podat (včas) návrh na prohlášení konkursu

na majetek společnosti, které - jak uvádí i odvolací soud - trvalo i poté, co společnost svůj závazek částečně plnila (tj. po 7. květnu 2002).

Zbývá dodat, že zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu na majetek společnosti byl její úpadek osvědčen (srov. i v tomto směru závěry R 33/2008), přičemž z povahy rozhodnutí je zjevné, že na úhradu své pohledávky žalobkyně v konkursu společnosti nemohla obdržet ničeho.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle věty za středníkem a odst. 3 zrušil

včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty za středníkem, ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. července 2010

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu